Není jenom pro trpaslíky. Vyzkoušeli jsme Hondu Monkey z pozice 120kilového chlapa

Honda Monkey je kultovní stroj, vždyť vznikla už v roce 1963 jako legrační mašinka pro návštěvníky japonského zábavního parku. V Česku sice žádnou historickou váhu nemá, ale stačí se na ni podívat a člověk se začne rozplývat. A rozplývali jsme se i my v redakci. Když měl kolega Robin před časem opičáka na test, záviděli jsme mu. Tak jsme se rozhodli ho vyzkoušet znovu. Pálila nás totiž otázka, jak bude tenhle titěrný stroječek fungovat s nejtěžším a nejvyšší členem redakce. Po týdnu ježdění víme, jak to je. A široký úsměv z obličeje nám od té doby ještě nezmizel.

Vážit 120 kg a měřit na výšku 193 cm je možná výhodou, když se člověk vrací v noci domů opuštěnou ulicí, ale rozhodně ne při ježdění na malých strojích. Proto se tak zevrubně snažím vyhýbat motokárám nebo minibikům, neboť se svým hmotnostním handicapem zaručeně skončím na posledním místě. Leda by si vítěz závodu k sobě přibral dva pytle s cementem. Honda Monkey se ale přes své miniaturní rozměry chce tvářit jako plnohodnotná motorka, žádný minibike. Se 70kilovým kolegou si prý poradila hravě, tak co se stane, když teď přidáme ony dva pytle cementu?

Předně si je ale na ni potřeba sednout. Z mého pohledu vypadá jako takové tlustší BMX, které bych mohl jednoduše zvednout. Ovšem jednoduché to tak není, protože 104 kg hmotnosti je na motocykl málo, do rukou však docela dost. Ano, motorka váží méně než já! Konstruktérům se ale podařilo něco navídaného a maličkou motorku sestrojili tak, že pohodlně padne do ruky i větším postavám. Jak je to možné?

Předně sedlo – to je sice nízko, ale tak, jak by člověk čekal. Je ve výšce 775 mm od země, například Honda CB 500F má sedlo jen o 10 mm výš. Druhým faktorem jsou řídítka typu „monkey bar“, která mají sice nízké ukotvení, ale vysoko umístěná madla. Stupačky pak mohou být v rozumné výšce, takže ani člověk s vysokou postavou nemá vyloženě problém se na opičáka poskládat. Trochu jsem se bál, že budu koleny blokovat řídítka, ale nestalo se tak. Byla dostatečně vpředu a navíc dostatečně vysoko. Na začátku mě provázel pocit, že přece jen sedím jako vosa na bonbóně, po pár kilometrech jsem si ale zvykl. To půjde, projelo mi hlavou. A pak mě nějaká rozesmátá paní fotila z okolo jedoucího vozu.

Monkey má pro letošní ročník nový motor, snížil o kousek objem na 124 cm3, ale výkon zůstává pořád stejný – 6,9 kW (9 k) a 11 Nm. Vzduchem chlazený jednoválec má po nastartování příjemný klapot, hezky o sobě dává vědět i při protočení plynem jen tak naprázdno. Řadička je přesná, dobře se na ní hledá neutrál. Teď ale našlápnout jedničku a vyrazit. Překvapuje mě, s jakou vervou se maličký motor žene do otáček, kopu tedy vyšší rychlosti na pětikvaltu. A i když se nepohybuju nějak zvlášť rychle, začíná mě to bavit. Jezdím po městě, proplétám se mezi auty, jsem stále drzejší. Tahle motorka mě v pohodě uveze a provoz přitom vůbec nebrzdím. Možná je pár skútristů rychlejších, ale rozhodně nevypadají tak pobaveně jako já. Tedy kdyby viděli do mé integrálky.

Rodinný plán ale hovoří jasně, musí se dojet na chalupu u Příbrami. Moje oblíbená cesta přes Řevnice, Hostomice a Pičín je i na Hondě Monkey lákavá. Při výjezdu z Prahy jsou už ale jasně cítit limity. Stoupání na Cukrák znamená sedmdesátku maximálně, ke stovce se rozjezdu až znovu na rovině a pak z kopce k Řitce. Občas je potřeba si samozřejmě patřičně podřadit, ale dělám to s chutí, je to legrace. Ročník 2022 má totiž pětikvalt, předtím měl opičák jen čtyři rychlosti.

Přichází klikatá cesta do Řevnic, jedu ji sice dolů, ale i tak je to poměrně výzva. Jenže Monkey se zatáček nebojí. Asi by bylo nevhodné vytahovat „kolínko“, ale náklony přichází snadno jako na jakékoliv jiné dobře ovladatelné motorce, nevadí ani malé rozměry, ani malá kolečka. Myslel jsem si, že opičku zasednu nadoraz, ale zadní odpružení se zdvihem 102 mm (o dva mm méně než bývalo) stále stíhá. Doraz cítím jen při přejetí velké nerovnosti, které jsem se nestihl vyhnout. Bouchnutí to ale není. Právě naopak, Monkey je motorka, která nemá problém se žehlením českých okresek.

Mám ale jeden problém. Velmi rychle mi dochází palivo. Monkey má reverzní monochromatický displej, který někdy není na slunci právě dobře čitelný. A navíc mu chybí informace o zařazené rychlosti a otáčkách, což asi není až zas tak podstatné. Hlavní je, že je tu ukazatel stavu nádrže, i když po velkých skocích. A ten s mojí hmotností neúprosně ubývá. Spotřeba má být podle tabulky 1,5 litru benzinu na 100 km. Se 120kilovým člověkem za řídítky je ale nejspíš dvojnásobná. Nádrž má jen 5,6 litru objemu a tak je pořád potřeba hlídat, kolik opička ještě ujede. Ale víte jak se říká, že kdo chce opici, musí mít i na banány? Tady to tolik neplatí, protože zastávka u čerpací stanice vyjde třeba jen na dvě stovky. A jede se vesele dál.

Motor má velmi příjemný charakter, kterým jakoby skrývá fakt, že má k dispozici jen malou sílu. Tím, jak je živý, se člověk cítí vtaženější do hry. Pozor ale při cestování po okreskách. Vše jde skvěle, dokud nedojedete nějakého šneka, který se plazí sedmdesátkou. To pak potřebujete opravdu hodně místa na to, abyste ho předjeli. A také rovinu nebo kopec dolů. Motorce logicky chybí dynamika a tak je v řadě případů lepší zvolnit nebo na moment zastavit. Šnek odjede a před vámi je zase prázdná cesta.

V oblasti počítačových her jsou dnes populární remaky. Banda nadšenců nebo celé studio přepracují starou herní klasiku do moderního kabátu tak, aby se na ni dalo dívat. Naše vzpomínky na starou hru jsou totiž veskrze pozitivní, ale když bychom ji měli dnes na nových monitorech vidět se starou grafikou a hrát ji se starým ovládáním, byli bychom zklamaní. Něco podobného je teď pro mě Honda Monkey. Vzpomínám na dětství, kdy jsem na chalupě řádil na Babetě i Pionýru. Dneska bych byl zřejmě zklamaný. Honda Monkey je ale pro mě takovým převtělením Pionýra do dnešní doby, který funguje s dnešními nároky na provoz docela dobře.

Není to samozřejmě plnohodnotná motorka, se kterou chcete jet na dlouhý výlet. Je to zábava na pár hodin, ke které se budete s radostí a nostalgickým pocitem vracet stejně jako ke gramofonovým deskám nebo remosce. Za 101 900 korun si lze pořídit třeba obyčejný skútr, ale určitě z něj nebudete tak pozitivně naladění, jako když sesednete z opičáka. Honda Monkey vás bude bavit. A kdo tvrdí, že jeho ne, tak na ní ještě neseděl. Já už ano a teď přemýšlím, že bych si jednu jen tak koupil.