Vyzkoušeli jsme omlazené Suzuki Vitara. I přes svou nízkou cenu má pohon 4x4 a slušnou spotřebu
Na naší testovací dráhu v Sosnové jsme vzali oblíbené SUV z Japonska, které je na trhu už bezmála deset let. Suzuki Vitara čtvrté generace je opravdový držák, který prošel řadou drobných vylepšení. Na první pohled je jasné, že se nejedná o ten nejmodernější vůz. Nicméně právě díky svému „oldschoolovému“ charakteru je robustní crossover pro mnohé české řidiče velmi atraktivní. Nás zajímalo, jak si auto, které je tu s námi už dekádu, poradí s našimi disciplínami - losím testem, zrychlením z 0 na 100 km/h, měřeným kolem na závodním okruhu a testem reálné spotřeby.
Představení vozu
Suzuki Vitara už od samého začátku sází na jednoduchost, robustnost a praktičnost. Japonské kompaktní SUV v průběhu svého životního cyklu prošlo řadou modernizací. Ta poslední přišla loni, avšak přinesla pouze pár drobných úprav. Decentně pozměněný design přední masky s leskle černým povrchem působí robustněji a elegantněji, zatímco upravený tvar světlometů a odstranění kulatých mlhovek přispívají k čistšímu dojmu z přední části. Výrazná linie táhnoucí se po boku karoserie boří rovnou plochu v oblasti dveří a dodává crossoveru dynamičtější charakter.
Zásadnější změny se odehrály v kabině, kde řidič najde nový devítipalcový displej infotainmentu, který je podstatně lépe zapracovaný do palubní desky a už nepůsobí, jako by ho tam namontoval váš známý automechanik. Jeho systém je potom natolik jednoduchý a přehledný, že se v něm bez problémů zorientuje kdokoliv. Navíc nově podporuje bezdrátové propojení s telefonem a systémy Android Auto a Apple CarPlay.
Na druhou stranu omlazená Vitara přináší i novinky, které mnoho řidičů neocení. Kvůli novým evropským předpisům v autě přibyly asistenční systémy, které kontrolují překročení maximální povolené rychlosti nebo pozornost za volantem.
Suzuki Vitara se aktuálně nabízí se dvěma motory. Základ tvoří čtyřválec 1.4 BoosterJet s mild-hybridní technologií, který nabídne 81 kW. Kdo chce, může sáhnout po motorizaci 1.5 DualJet se systémem Strong Hybrid, který dokáže efektivněji využívat elektrifikovaného ústrojí. Paradoxem ale je, že je slabší a má jen 75 kW. Zároveň Vitara s touto pohonnou jednotkou se dá koupit už jen jako skladový vůz - Japonci před časem výrobu ukončili. Pozitivní však je, že obě motorizace je možné spárovat s pohonem všech kol AllGrip a automatickou převodovkou. Avšak manuální převodovka je dostupná pouze u levnější verze.
My jsme na testování dostali Suzuki Vitara 1.4 BoosterJet 4x4 6AT. Jak si na Sosnové vedlo?
Poznatky z testování a porovnání
Naše testování jsme zahájili úhybným manévrem, při kterém prověřujeme stabilitu vozu a jeho jízdní vlastnosti na hraně přilnavosti pneumatik. Suzuki nás v tomto ohledu mile překvapilo. Díky nízké hmotnosti (okolo 1200 kilogramů) byla Vitara při losím testu lehkonohá a hbitá. Zároveň neměla problém s nedotáčivostí a i při agresivním manévru působila velmi sebejistě. Výsledkem bylo, že japonské SUV dokázalo losím testem bezpečně projet v maximální nájezdové rychlosti 76 km/h, což je spíše nadprůměrný výsledek.
Druhou disciplínou bylo měřené kolo na závodním okruhu v Sosnové. V tomto případě jsme žádné zázraky nečekali, jelikož Vitara je určena spíše do terénu než na hladký asfalt. Ve výsledku to ale nebylo vůbec špatné. Suzuki s časem 54,87 sekund sice zajelo podprůměrné kolo, ale jízdními vlastnostmi nás mile překvapilo. Kompaktní crossover ze země vycházejícího slunce má velmi dobře naladěný podvozek, který nám v technicky náročných pasážích dodával potřebnou stabilitu. Také se nám líbilo, že Vitara má chuť zatáčet - kam nasměrujete volant, tam jede.
Test zrychlení z 0 na 100 km/h pak prozradil, že pod kapotou se neskrývá žádný „trhač asfaltu“. Benzinová čtrnáctistovka sice není vyloženě líná, ale dynamikou rozhodně dech nevyrazí. 81 kW se dokázalo na „stovku“ dostat za 10,3 sekundy. Mnohem lépe si rodinný Japonec vedl při zkoušce hospodárnosti. Po absolvování stokilometrového okruhu, který střídal město, okresky a dálnice, nám palubní počítač hlásil průměrnou spotřebu 5,9 litru.
Naměřené údaje
| Disciplíny | Výsledky | Data od výrobce |
| Losí test | 76 km/h | X |
| Zrychlení 0-100 | 10,3 s | 11,0 s |
| Rychlé kolo | 54,87 s | X |
| Spotřeba | 5,9 l/100 km | 5,8 l/100 km |
Podmínky na trati:
Na okruhu v Sosnové bylo sucho a venkovní teplota se pohybovala okolo 20 stupňů Celsia. Vůz měl obuty letní pneumatiky.
Jak měříme?
Losí test:
Začíná se zpravidla losím testem, při kterém postupně zvyšujeme rychlost. Zprvu se tedy na cílové rovince na Autodromu Sosnová rozjedeme rychlostí 50 km/h a snažíme se projet třemi bránami vyznačenými pomocí kuželů. Jen pro zajímavost, brána z kuželů má vždy pouze tři metry na šířku, přičemž rozestup mezi jednotlivými branami je 13,5 metru.
Pokud zkoušené auto zvládne projet dráhou, aniž by skolilo jediný kužel, nájezdová rychlost se opět o 10 km/h navýší. Losí test končí ve chvíli, kdy auto do dráhy najede takovou rychlostí, že zboří některý z kuželů. Samozřejmě to vždy zopakujeme minimálně dvakrát, abychom si byli jistí, že jsme nepochybili my jakožto řidiči, ale opravdu auto.
Test zrychlení (z 0 na 100 km/h):
Na cílové rovince na autodromu v Sosnové se pak odehrává i v pořadí druhý test, tentokrát zaměřený na dynamiku. Pomocí speciálního zařízení Racelogic PerformanceBox s přijímačem GPS dokážeme s naprostou přesností změřit zrychlení auta z nuly na stovku.
Ostré kolo v Sosnové:
Čtvrtá zkouška testovaná auta prověří jak po stránce dynamiky, tak brzd, protože na ně čeká v Sosnové ještě ostré kolo na čas. Tento okruh sice není plnohodnotná závodní trať, na druhou stranu má technicky náročné zatáčky, ve kterých auta prověříme i v rozumné rychlosti.
Test reálné spotřeby:
Zkouška probíhá následovně - zapneme úsporný režim a vydáme se na okruh, který kombinuje dálnici, město a okresní cesty. Díky tomu dokážeme simulovat kombinovaný provoz a výsledná hodnota by se tak měla podobat výsledkům standardu WLTP.