Názor: Nulová tolerance vůči alkoholu u řidičů je falešná anomálie, kterou nedodržují ani policisté

Česko patří i 35 let po pádu totality mezi několik málo zemí světa, kde se oficiálně hlásá nulová tolerance k alkoholu za volantem. Řadíme se po bok států s nejpřísnější islámskou ideologií (tam je alkohol zakázán i mimo řízení), a pak namátkou třeba po bok Uruguaye, Bangladéše, Slovenska nebo Rumunska. V drtivé většině zemí světa je hladina alkoholu v krvi šoférů povolena mezi 0,5 a 0,8 promile. Existují i opačné extrémy s hladinou jedné promile (některé státy Mexika), nebo dokonce bez omezení (Gambie, Togo, Niger, Guinea-Bissau). To je stejně bizarní jako naše pofidérní nula, která se v praxi beztak nedodržuje.

Nedávno jsme se při testování v rámci Autosalonu přesvědčili na vlastní kůži, že nadýchat se dá i po několika vypitých nealkoholických pivech. Alkohol v dechu můžete mít i po pralinkách, nebo když sedíte na místě řidiče a ostříknete si čelní sklo zimní kapalinou. Někteří lidé mají dokonce fyziologickou hladinu alkoholu v krvi. Však mi také policista z tiskového oddělení prezídia po příslibu anonymity potvrdil, že pokud řidič při silniční kontrole nadýchá do 0,3 promile a nepřizná, že požil alkohol, muži zákona věc na základě jejich interních předpisů neřeší. Žádná absolutní nula tedy v Česku v praxi neexistuje. Je to jen prázdné heslo. Legislativní pozůstatek totality. „Bu bu bu, buzerace“. Bič na nesvéprávné stádo.

Nechápu, že se v zemi, která je jinak vůči alkoholu extrémně tolerantní, nenašla politická vůle ke změně tohoto nesmyslného nařízení. Argumenty, jimiž se zastánci „nuly“ zaštiťují, jsou totiž většinou falešné. Třeba ten o větší bezpečnosti na silnicích. Evropské země, ve kterých povolují nejvyšší hladinu alkoholu v krvi, paradoxně patří mezi nejbezpečnější. Na Maltě s limitem 0,8 promile se v roce 2021 umíralo při dopravních nehodách na počet obyvatel vůbec nejméně v celé EU. Následovalo Švédsko (0,2), Dánsko (0,5) a Irsko (0,5). Nejméně bezpečná země? Rumunsko s nulovou tolerancí. Česko obsadilo 17. místo.

Někteří psychologové tvrdí, že sebemenší hladina alkoholu v krvi zvyšuje agresivitu a chuť riskovat. Moje osobní zkušenost z dávného výzkumu pod patronací Autoklubu ČR pod dohledem dopravní psycholožky podpořená řadou exaktních měření je diametrálně odlišná. Nejlepších výsledků v postřehu mimo auto i na zkušební dráze při řízení jsme dosahovali s hladinou alkoholu v krvi 0,5 až 0,8 promile. Lepších, než za střízliva. Muži i ženy, malí i velcí, tlustí i tencí. Místo nástupu agresivity malá dávka alkoholu shodila z testovaných řidičů nervozitu a trému, pomohla jim lépe se soustředit.

Ano, od 0,8 promile dále se výsledky brutálně zhoršovaly. Pak někdy přichází ke slovu i ta agresivita, ztráta soudnosti, orientace. Ten zlom je prudký a dramatický, takže extrémně nebezpečný. Kdo řídí a má více jak jedno promile v krvi, je potenciální vrah. Takže je nutné takové případy exemplárně trestat. Ale argument, že raději zachováme absolutní nulu (kterou stejně nectí ani policie, ale pssst!), protože kdyby byl limit 0,5, tak si Čecháček dá místo dvou piv tři, je hoden roku 1984 a ne 2024. Jsme demokratická, stále velmi svobodná země a naše zákony by měly být postavené na individuální zodpovědnosti, nikoli na stádních zákazech a regulacích. Kdo si neumí odpustit třetí pivo, ať si nedává ani to první. Ale nemusí se kvůli tomu buzerovat ostatní, kteří problém s mírou a zodpovědností nemají.

Nejsem alkoholik. Nesnáším skutečné opilce za volantem a přísně bych je trestal, protože ohrožují ostatní. Nemám obchodní zájmy v žádné firmě, která na alkoholu vydělává. Miluju ale tu svobodu a gastronomický zážitek dát si kousek „za čárou“ v Rakousku nebo v Německu beztrestně k obědu nebo k večeři dvě deci kvalitního vína, i když jsem v restauraci autem. A rád bych tu svobodu konečně přenesl i k nám, protože na ní není zhola nic špatného. Na rozdíl od dlouholeté buzerace podporované falešnými argumenty.