Když nafta přestane dávat smysl. Dva tisíce kilometrů s modernizovaným Volkswagenem Passat 2.0 TSI

Volkswagen Passat to v poslední době schytává ze všech stran. Jeho prodej v Evropě se letos propadl téměř o třetinu, když část jeho zákazníků přechází na SUV. Pozici nejprodávanějšího manažerského auta na kontinentu přenechal Mercedesu třídy C. Často se o něm píše, že je mnohem lepší si pořídit praktičtější a ve většině států levnější Škodu Superb. Vypadá to, že padly plány na novou továrnu v Turecku, kde se měla vyrábět nová generace právě s nástupcem Superbu...

Tohle všechno jako novinář vnímáte, jenže pak s čerstvě modernizovaným Passatem osmé generace ujedete dva tisíce dlouhou služební cestu a ptáte se, co je vlastně na tom autě špatně. A skoro celou dobu pochvalně pomlaskáváte. Kromě pohledu na cenovku konkrétního auta převyšující 1,2 miliónu korun jen těžko hledáte, co byste autu vytkli.

Začalo to usazením do příplatkových komfortních kožených křesel, ze kterých ani po stovkách kilometrů nebolí záda. Pokračovalo zapnutím rádia s křišťálovým zvukem (také za příplatek), které pak už nechcete ztlumit. Parádním výhledem z auta do předoboku. Směrem vzad pomáhá i výborně řešená dioda příplatkového asistenta pro hlídání mrtvého úhlu. Po nastartování motor téměř neslyšíte a o dokonale odhlučněné kabině pak mluvíte do diktafonu ještě několikrát.

Ano, novinář může za jízdy mluvit do diktafonu aniž by se na dálnici musel obávat kolize, protože nový standardně montovaný pomocník Travel Assist funguje na dálnicích téměř jako autonomní řízení. I díky novému kapacitnímu volantu, jehož už se stačí dotýkat a není nutné dávat najevo vládu nad autem jeho mírnými pohyby. I když zrovna tahle funkce zase v našem případě až tak dobře nefungovala, protože mírně přidržovat věnec volantu zespodu nestačilo.

Pojďme navázat ještě na pár negativ, aby zejména ti, kdo mají pocit, že nadržujeme koncernu, neměli další munici. Zklamala nás příplatková LED Matrix světla, která mají umožnit mít ve tmě neustále zapnuté "dálkáče" a pouze vykrývat místa, kde se nacházejí jiná auta. Na osobáky to funguje celkem dobře, ale problikával nás každý druhý kamión. Kamenem úrazu jej vysoko umístěná kabina náklaďáků v porovnání se světly. Ty jsou na každém horizontu ukryté, takže senzory nemají žádný důvod dálková světla tlumit, ale řidič protijedoucího kamiónu v tu chvíli schytává ostrý LED paprsek do obličeje.

Stoprocentně nefungovalo ani rozpoznávání dopravních značek, zejména na rakouských dálnicích. A jelikož jsme měli prediktivní adaptivní tempomat nastavený tak, aby podle značek upravoval rychlost auta, dost často jsme jeli mnohem pomaleji, než bylo třeba.

Právě nový standardně montovaný prediktivní adaptivní tempomat také není ve všem super, i když má spoustu užitečných funkcí. Ve Švýcarsku jsme brzy museli vypnout funkci úpravy rychlosti podle poloměru zatáček. Přišlo nám, že byl příliš úzkostlivý a nebral v potaz skvělé jízdní vlastnosti auta. Většinu zatáček tak automatický režim projížděl poloviční rychlostí v porovnání s tím, když jsme jeli sami podle sebe.

Tím se dostáváme k jízdním vlastnostem, které si u testovaného auta z předním pohonem, benzinovým turbomotorem 2.0 TSI/140 kW a automatickou převodovkou zasloužily jedničku.

Znovu a znovu jsem žasl, jak lehkonohý je Volkswagen Passat do zatáček. I když spousta konkurentů na první pohled působí sportovnějším dojmem, málokterý z nich umožní tak zábavnou jízdu jako aktuální Passat. Částečně tomu samořejmě pomáhala příplatková devatenáctipalcová kola obutá do širokých sportovních pneumatik s nízkým profilem 235/45 R19. O to obdivuhodnější ale bylo vyladění podvozku jak na projíždění zatáček tak na komfort při přejíždění všech typů nerovností. Tady Passat mezi manažerskými auty jen těžko hledá konkurenci.

Asi největší překvapení nám ale připravila spotřeba benzinového motoru v kombinaci se sedmistupňovým automatem DSG na dálkových trasách. Od kolegy jsem auto v Praze přebíral s hrozivou průměrnou spotřebou 14 litrů na 100 kilometrů. V Brně po cestě po dálnici ale na ukazateli svítila cifra 6,5 l. Mimo obec se dokonce dalo jezdit kolem pěti litrů. Průměr po cestě do Švýcarska a zpět s většinou svižné dálniční jízdy se ustálil na 6,6 l benzinu za každých sto kilometrů. Opravdu má ještě cenu si připlácet za diesel?

Dálniční sedmý rychlostí stupeň je velmi dlouhý. Při 90 km/h točí motor jen 1500 otáček, při 130 km/h stoupne hodnota jen na 2200 otáček. A když už jsme u řazení, tak se opět potvrdilo, že DSG zejména při popojíždění a změnách směru opravdu není nejvydařenější a nejplynulejší převodovka, ale tady fungovala asi nejlépe, co jsem zažil. Celkově mám pro tuto motorizaci skoro samou chválu. Není překoňovaná, ale poskytuje dostatek dynamiky, síly a pružnosti v drtivé většině situací.