S tím, jak se elektromobily postupně dostávají do garáží běžných motoristů, nikoliv jen technologických expertů a fandů, přibývá také frustrace z nabíjení na cestách. To je často výrazně pomalejší, než uvádí technické parametry výrobce. Čím to? Faktorů je hned několik a z nich plyne, že je musí majitelé elektromobilů brát vždy v potaz, pokud nechtějí u nabíječky strávit dlouhé desítky minut.
Zatímco zkušení elektromobilisté se téměř vyžívají v analýzách dobíjecích křivek, porovnávání výkonů dobíječek a předhánějí se v tom, s jakou minimální rezervou k nabíječce dorazili, většinovým uživatelům a nováčkům je tento svět cizí. Pronikat do něj začínají pomalu a kdo ví, zda jsou vůbec ochotni nebo schopni mu porozumět úplně.
Bez poměrně dobré znalosti problematiky a ochoty plánovat a využívat dostupné technologie nejsou běžní uživatelé schopni z elektromobility vytěžit maximum. Nad lákavými parametry rychlosti dobíjení a příběhy o tom, že sotva stihnou vypít kávu a auto už na ně nedočkavě pomrkává připravené na další stovky kilometrů, jen nevěřícně kroutí hlavou. Přinášíme proto tipy na správné dobíjení, které by měl každý elektromobilista při cestách zohlednit, aby se co nejvíce přiblížil kýženým hodnotám.
Čím je baterie více vybitá, tím rychleji se bude ze začátku dobíjet. Z hlediska rychlosti dobíjení je tedy výhodné přijíždět k dobíječce se stavem nabití baterie (SoC) ideálně někde mezi 10 až 30 procenty. Jakkoliv je toto obecně platná rada, je vždy lepší se seznámit s nabíjecí křivkou svého elektromobilu, aby uživatel věděl, v jakém rozmezí je možné dosáhnout maximálního dobíjecího výkonu a tomu se pak snažit přizpůsobit čas dobíjení.
Ideální teplota, při které akumulátor může dosáhnout maximálního dobíjecího výkonu, leží mezi 20 až 40 stupni Celsia. Pokud je baterie příliš studená nebo naopak moc zahřátá, dobíjecí výkon bude omezen. Stále více elektromobilů tak umožňuje přípravu baterie na dobíjení v dostatečném předstihu, a to buď automaticky, pokud je nabíječka zadána jako cíl v navigaci, nebo manuální aktivací od řidiče. Problém je, že ne každý umí zobrazit teplotu baterie a rovněž platí, že tato „příprava“ akumulátoru stojí nějakou energii navíc.
Řidič elektromobilu by měl znát maximální nabíjecí výkon svého vozu a tomu přizpůsobit i volbu konkrétního nabíjecího stojanu. Pokud třeba elektromobil neumí nabíjet výkonem vyšším než 100 kW, nemá smysl (hlavně ekonomický) ho připojovat na 400kW nabíječku. A naopak – když umí elektromobil dobíjet výkonem například 150 kW, nedává na cestách moc smysl, postavit ho ke stojanu s 50 kW.
Některé rychlodobíjecí stojany využívají tzv. „power splitting“ tedy rozdělení výkonu. To v modelovém případě znamená, že při připojení dvou vozů v jednu chvíli, mezi ně rozdělí výkon dobíjení. Pokud je to možné, je tedy vždy lepší zvolit stojan, u kterého jste sami.
Bohužel stále poměrně časté jsou různé chyby při dobíjení, a to zejména při jeho startu. Dříve, než odejdete od vozu připojeného k nabíječce, ještě zkontrolujte, zdali dobíjení skutečně probíhá. Stejně tak se vyplatí sledovat čas od času průběh dobíjení na příslušné mobilní aplikaci (od auta či od poskytovatele dobíjení).
I když chcete na delších cestách na jedno dobití dojet co nejdále, z hlediska času stráveného u nabíječky se paradoxně vyplatí dobíjet do 80 % kapacity baterie. Zhruba do této hranice bývá totiž nabíjení ještě docela rychlé a dobít zbývajících 20 procent leckdy trvá další dlouhé desítky minut navíc, protože nabíjecí výkon výrazně klesá.
