Sen o výrobě vlastních superaut inspiruje spoustu automobilových podnikatelů a konstruktérů, ale jen málo z nich je nakonec opravdu úspěšných. V posledních desetiletích jsou to hlavně Horacio Pagani, Christian von Koenigsegg nebo Mate Rimac, kdo uspěli ve světě exkluzivních placatých aut, ale v minulosti vznikla spousta projektů, na něž většina lidí už stihla zapomenout. Dodnes už žijí jen v srdcích benzinových nadšenců nebo sběratelů a majitelů.
Jedním z nich je také Cizeta-Moroder V16T. Tenhle supersport se začal vyrábět na počátku devadesátých let a postupně vznikal v Itálii i Kalifornii. První, co vás při pohledu na něj určitě napadne, je skutečnost, že vypadá skoro stejně jako legendární Lamborghini Diablo. Úspěšný supersport kultovního výrobce superaut a hlavního konkurenta Ferrari, jakožto nejvýznamnějšího výrobce sportovních aut všech dob, nemá k Cizetě příliš daleko.
V Česku málo známý příběh Cizety však začíná ještě dříve. Začal se psát ve stejné době, kdy slavný italský designér vzal do ruky tužku a načrtl první svou první vizi Diabla. V minulosti pro Lamborghini navrhl Miuru nebo Countach, a tak není překvapením, že ho studio Bertone znovu nasadilo na projekt pro svého velkého klienta. V tu chvíli už ale Lamborghini vlastnil Chrysler a nechal ho výrazně předělat podle chuti amerických zákazníků.
Koncem osmdesátých let se myšlenka na Cizetu začala rodit i na opačném konci světa. Claudio Zampolli, bývalý vývojový inženýr a testovací jezdec Lamborghini, se přesunul do Los Angeles, aby si tam otevřel specializovaný servis pro exotické vozy z Itálie. A když k němu přijel i oscarový hudební skladatel Giorgio Moroder se svým Lamborghini Countach, spojili svou vášeň a začali mluvit o vlastním počinu.
Teď už víte, proč se Cizeta-Moroder V16T jmenuje tak, jak se jmenuje, ale co vlastně znamená slovíčko Cizeta? Vychází z italské výslovnosti iniciálů Claudia Zampolliho – C.Z. se v italštině vyslovuje jako „či-dzéta“. Původní design pro Lamborghini Diablo se čtyřmi vyklápěcími světlomety se Zampollimu a Moroderovi líbil natolik, že jej přenesli na svůj supersport, ale unikátní záď si udělali podle svého.
Zampolli se současně obrátil na bývalé kolegy z Lamborghini, aby je zaměstnal ve vlastním projektu. Oliviero Pedrazzi byl šéfinženýr připravující motor, Achille Bevini a Ianose Bronzatti pracovali na zavěšení a šasi a Giancarlo Guerra dostal za úkol vymyslet a připravit produkční specifikaci pro výrobu karoserie. V minulosti se podílel také na vzniku takových legend, jako byly Ferrari 250 GTO nebo Lamborghini Diablo.
Největší specialitou Cizety-Moroder V16T, jak se tenhle supersport zpočátku jmenoval, byl nepochybně motor. Atmosférický šestilitrový vidlicový šestnáctiválec vznikl spojením dvou vidlicových osmiválců z Lamborghini Urraco se společnou klikovou hřídelí, ale protože byl moc dlouhý, museli ho v relativně malém prostoru za kabinou uložit napříč. Během přemýšlení se inspirovali slavnou Miurou, ale pětistupňový manuál ZF k šestnáctiválci připojili podélně.
Díky tomu koncepce hnacího ústrojí připomínala písmeno T. Obrovský motor V16 vyvinul maximální výkon 400 kW (550 koní) a točivý moment 540 newtonmetrů. Claudio Zampolli se pro šestilitrové monstrum rozhodl i kvůli tomu, aby ze svého supersportu udělal unikát, který ve světě neměl obdoby. Luxusní Cizeta akcelerovala z 0 na 100 km/h za 4 sekundy a jezdila maximální rychlostí 328 km/h.
Cizeta-Moroder V16T byla v roce 1989 velkou hvězdou autosalonů v Ženevě a Los Angeles a hudební skladatel Giorgio Moroder tehdy dokonce složil skladbu „A Car is Born“, aby k ní připoutal ještě větší pozornost. Jen jediný exemplář však oficiálně nese kompletní jméno – původní prototyp v bílé barvě. Dříve nadšení tvůrci se později rozhádali a Zampolli se výrobě věnoval dál jen sám se svým týmem.
Sériová verze měla zjednodušené jméno Cizeta V16T, ale nebyla moc úspěšná. Nakonec se vyrobilo jen deset kusů, z nichž devět je produkčních a dnes jsou sběratelskými raritami. Za malými prodeji supersportu přitom stojí hned několik důvodů – oproti Lamborghini Diablu neměla moc atraktivní jméno ani tradici, byla konstrukčně složitá a navíc extrémně drahá. V roce 1991 totiž stála 300 tisíc amerických dolarů. Diablo tehdy začínalo od 240 tisících dolarů, což byl zatraceně velký rozdíl.
