Erko umělo připravit vnadnou spolujezdkyni o překážející silonky. Nebo odvezlo 13 lidí ze zábavy

"Dort ke 40.výročí svatby, na přání bývalých šťastných majitelů tohoto úžasného a stylového auta," napsala ke svému snímku autorka fotografie.

Lenka Bančejová ke svým fotkám bohužel neposlala žádný text. Zato ale poslala hezké fotky dvě, takže uveřejňujeme i tu druhou.

Kombinace aut a malých dětí samozřejmě bývá roztomilá a tady se to povedlo. Průvodní text od jednoho z autorů snímku vidíte v popisce.

Také svatební fotky nebyly ojedinělé a tady je podle nás ta nejlepší. Přejeme hodně štěstí a gratulujeme k dvěma krásným partnerkám do života.

A chválíme naše slovenské čtenáře. Přišlo nám od nich spousta fotek a příběhů, je vidět, jak populární je Škoda 110 R i u našich východních sousedů. Tady jsme popisek nechali v původním změní bez titulků :)

Tak, teď už víte, jak vysoko jsme umístili snímek z titulní fotky článku. Popisek k němu vidíte pod fotkou. Pouze dodáme, že více či méně povedený tuning je u erka také velmi častým jevem.

Bramborovou medaili získal za svou fotku a hezký příběh Martin Chvála. Jeho první část je v popisce pod fotkou, taky je zbytek: "Fun fact, auto bylo vyrobeno 30. 12. 1980. Mám ještě jedno eRko, které čeká na renovaci do 100% původního stavu."

Bronz putuje na Slovensko a získala ho Kristína Brankovičová. Škoda, že neposlala více informací, takhle vlastně ani nevíme, jestli je autorkou fotky, nebo na ní pózuje.

Autor podle nás druhé nejlepší fotky k popisku pod ní ještě dodává: "Ze začátku ano, přivezl jsem auto, které potřebovalo dostat určitou péči, aby vypadalo tak jak vypadá a byl to jen můj sen. Ve finále se stalo rodinným miláčkem a členem rodiny.

Jakub poslal kromě fotky i moc hezký příběh, vítězství si zaslouží naprosto jednoznačně. Tady jsou jeho řádky:

"Erko je diagnóza a hlavně láska na celý život. Tohle je moje Krasavice, o které jsem snil od té doby, kdy mi o erkách řekl otec, který jedno v devadesátých letech vlastnil (to jsem byl na základní škole).

Od té doby jsem ve výtvarné výchově kreslil jen erka nebo skelety erek a nemyslel na jiné auto. Abych alespoň trochu utěšil touhu po erku, vyrobil jsem si jej z kartonových krabic v měřítku cca 1:4. Pak jsem začal sbírat modely. Nejdříve stará bowdenové erka, později kovové modely.

No a přišel rok 2016 a já objevil inzerát na vrak erka. Osobní prohlídka byla jako první rande. Hnusné, plesnivé, rezavé a zapáchající, ale musel jsem ho mít. Po ročním přemlouvání a vyřizování dědictví se nakonec stalo mým! Ovšem nutno podotknout, že bez mého otce bych si tenhle sen nikdy nesplnil.

Po dvouleté renovaci jsem uvažoval, jak se otci (mimochodem toužícím také po erku) odvděčit, a letos jsem mu pořídil skelet dalšího erka, který momentálně renovujeme do původního stavu. Manželka naštěstí také přišla na chuť tomuto sexy sporťáčku a řekla mi, že by se jí líbilo jedno zelené. Poštěstilo se a podařilo se mi pro ní koupit další skelet. Ten ale přijde na řadu, až se dodělá taťkovo erko. Jak už jsem řekl, erka jsou láska na celý život a blázen ten, kdo by chtěl tohle auto prodat!"