Nová auta
Tryskový pohon, luxusní kabriolet nebo sporťák Dacia. I socialistická auta měla odvahu
Že byla auta z dob tvrdého komunismu jen šedivé plechovky k ničemu? Tyhle vozy vás vyvedou z omylu
09.08.2019 16:05
0
GAZ Torpedo a Strela
Zdroj: GAZ
Snad nikoho by nenapadlo, že v zemi tvrdého stalinismu může vzniknout zajímavý prototyp vozu s extrémně aerodynamickým tvarem. V roce 1951 ovšem konstruktér a designér Alexej
Smolin postavil auto s označením GAZ SG-2, kterému se přezdívalo Torpédo. Jméno samozřejmě dostalo podle svého vzhledu. Kromě podivuhodné karoserie však šlo o celkem obyčejný vůz. Torpédo totiž v sobě ukrývalo čtyřválec ze sovětského vozu Poběda, který měl výkon pouhých 105 koní. Aerodynamická karoserie ale autu umožnila dosáhnout i s takovým pohonem slušné rychlosti. V roce svého vzniku se tak zapsala do historie jako nejrychlejší auto v Sovětském svazu, když na testovací trati uháněla 190 km/h.
Jeden by rád auto takového tvaru viděl poháněné tryskovým motorem. Na to si ale automobiloví nadšenci museli počkat celé tři roky. Až po smrti jednoho z největších vrahů v dějinách lidstva se totiž na zkušební jízdu vydal model GAZ TP tentokrát přezdívaný Strela. Auto poháněl letecký tryskový motor. Sověti si slibovali, že pojede až 500 km/h. K dispozici ale nebyly přijatelné pneumatiky. Nakonec tak Strela jela rychlostí jen 300 km/h. To už tak oslnivé nebylo, protože tuto rychlost se podařilo překonat britskému jezdci v USA už v roce 1927.
Oba vozy najdete v přiložené galerii.
Jeden by rád auto takového tvaru viděl poháněné tryskovým motorem. Na to si ale automobiloví nadšenci museli počkat celé tři roky. Až po smrti jednoho z největších vrahů v dějinách lidstva se totiž na zkušební jízdu vydal model GAZ TP tentokrát přezdívaný Strela. Auto poháněl letecký tryskový motor. Sověti si slibovali, že pojede až 500 km/h. K dispozici ale nebyly přijatelné pneumatiky. Nakonec tak Strela jela rychlostí jen 300 km/h. To už tak oslnivé nebylo, protože tuto rychlost se podařilo překonat britskému jezdci v USA už v roce 1927.
Oba vozy najdete v přiložené galerii.
Dacia MD87
Zdroj: Dacia
Automobilka Dacia nemusela
vždy
mít jen ambice stát se výrobcem vozů pro nejchudší řidiče. To kdyby se inspirovala inženýrem Nicolaem Cosmescu, který v roce 1987 rozebral starou Dacii 1410 Sport a postavil z ní zajímavě vypadající kupé. Auto sice poháněla jen slabá benzinová jedna-čtyřka o výkonu 65 koní, ale vážilo jen 890 kg. Dynamika proto byla uspokojivá, nikdy však oficiálně změřená.
Cosmescu chtěl, aby se auto pustilo do závodů. To ale bohužel nešlo, protože vůz byl prakticky neovladatelný. Kupé mělo problém udržet se na silnici kvůli malinkatým kolům, měkkému podvozku a těžkému motoru vpředu. To inženýra neodradilo od toho, aby postavil několik prototypů, některé se pak inspirovaly i tvarem Toyoty MR2 s „mrkacími“ světlomety. Kde jsou vozy dnes, nikdo neví. Dá se ale hádat, že shnily.
Několik dobových snímků najdete v galerii:
Cosmescu chtěl, aby se auto pustilo do závodů. To ale bohužel nešlo, protože vůz byl prakticky neovladatelný. Kupé mělo problém udržet se na silnici kvůli malinkatým kolům, měkkému podvozku a těžkému motoru vpředu. To inženýra neodradilo od toho, aby postavil několik prototypů, některé se pak inspirovaly i tvarem Toyoty MR2 s „mrkacími“ světlomety. Kde jsou vozy dnes, nikdo neví. Dá se ale hádat, že shnily.
Několik dobových snímků najdete v galerii:
ARO 10
V Rumunsku ještě na chvíli zůstaneme. Naši pozornost si totiž zaslouží vůz ARO 10. V roce 1980 se stal jakýmsi předchůdcem dnešních kompaktních SUV. Byl totiž menší alternativou k vozu ARO 24, sám měl ale jen 3,9 metru na délku. Vyráběly se ovšem i prodloužené varianty s délkou až 4,8 metru. Vůz zaznamenal větší úspěch než Lada Niva. To proto, že byl levnější.
Důležité je, že naučil jezdit do terénu nejen řidiče z východního bloku. Auto se vyváželo do Evropy, konkrétně do Itálie, kde se prodávalo pod nezajímavým názvem ACM Enduro X4. Ve Velké Británii se pak uchytilo pod názvem, který dnes všichni dobře známe – Dacia Duster. Prodávalo se tam mezi lety 1984 až 1993 a mělo pestrou nabídku motorů Dacie s objemy 1,3; 1,4 a 1,6 litru. Nejsilnější jednotka měla výkon 72 koní. Není proto nutné zdůrazňovat, že z jízdního hlediska to nebyl právě zázrak.
Důležité je, že naučil jezdit do terénu nejen řidiče z východního bloku. Auto se vyváželo do Evropy, konkrétně do Itálie, kde se prodávalo pod nezajímavým názvem ACM Enduro X4. Ve Velké Británii se pak uchytilo pod názvem, který dnes všichni dobře známe – Dacia Duster. Prodávalo se tam mezi lety 1984 až 1993 a mělo pestrou nabídku motorů Dacie s objemy 1,3; 1,4 a 1,6 litru. Nejsilnější jednotka měla výkon 72 koní. Není proto nutné zdůrazňovat, že z jízdního hlediska to nebyl právě zázrak.
Škoda 440 Karosa
Zdroj: Škoda Auto
Kdybychom měli vybírat nejhezčí auto tvrdého socialismu v Československu, určitě by to byla Škoda 440 Karosa. Futuristický design luxusního kabrioletu návrháře Otakara Diblíka působil v šedi roku 1956 jako by přijel z jiného světa. Vůz postavený na obyčejné Škodě Spartak odkazoval vzhledem na dodnes pohledné autobusy Škoda 706 RTO. Však také vznikl v Karose ve Vysokém Mýtě!
Auto se nikdy do sériové produkce nedostalo a objevilo se jen na výstavách. Při zkušebních jízdách a při převozech utrpělo řadu šrámů a později chátralo. Pak vystřídalo několik majitelů, až jej za pomoci muzea Karosy ve Vysokém Mýtě zrekonstruovali. Dnes je k vidění v Muzeu socialistických vozů ve Velkých Hamrech.
Auto se nikdy do sériové produkce nedostalo a objevilo se jen na výstavách. Při zkušebních jízdách a při převozech utrpělo řadu šrámů a později chátralo. Pak vystřídalo několik majitelů, až jej za pomoci muzea Karosy ve Vysokém Mýtě zrekonstruovali. Dnes je k vidění v Muzeu socialistických vozů ve Velkých Hamrech.
LuAZ 969
Zdroj: LuAZ
GAZ, Lada, ARO, to všechno jsou poměrně známá socialistická auta do těžkého terénu. Skoro v zapomnění však upadl ukrajinský zázrak jménem LuAZ 969M, který vznikl v roce 1966. Ve výrobě vydržel bez větších úprav těžko uvěřitelných 35 let! Auto si vzalo základ z armádního modelu LuAZ 967 a na něj nasadilo karoserii čtyřmístného pick-upu s plátěnou střechou. Se světlou výškou 30 cm, pohonem všech kol a redukční převodovkou se nemuselo bát těžkého terénu.
Tu a tam mělo přece jen problém. Třeba s vyjetím kopce. I když bylo lehké, musel motor z továrny ZAZ bojovat o každou otáčku. Jeho síla měla totiž hodnotu jen 30 koní! Později se objevily ještě silnější motory, které měly 39 a 53 koní, což už bylo lepší. Vůz byl sice pověstný svou špatnou kvalitou, ale dotáhl to až na západ do Itálie, kde jej montovali. Legrační je údaj o akceleraci z nuly na 90 km/h (rychleji to nejelo). LuAZ 969 to trvalo celých 40 sekund. V terénu byl ale nedostižný.
Dobových snímků je hodně, podívejte se na ně v rozsáhlé galerii.
Tu a tam mělo přece jen problém. Třeba s vyjetím kopce. I když bylo lehké, musel motor z továrny ZAZ bojovat o každou otáčku. Jeho síla měla totiž hodnotu jen 30 koní! Později se objevily ještě silnější motory, které měly 39 a 53 koní, což už bylo lepší. Vůz byl sice pověstný svou špatnou kvalitou, ale dotáhl to až na západ do Itálie, kde jej montovali. Legrační je údaj o akceleraci z nuly na 90 km/h (rychleji to nejelo). LuAZ 969 to trvalo celých 40 sekund. V terénu byl ale nedostižný.
Dobových snímků je hodně, podívejte se na ně v rozsáhlé galerii.
