Populární SUV a crossovery měly své předchůdce už před 40 lety. Znáte je?

AMC Eagle bylo prvním masově vyráběným osobním autem, které bylo vybaveno stálým pohonem všech kol. Šlo o systém Ferguson Formula, který používal i britský sportovní vůz Jensen FF. Centrální diferenciál měl viskózní spojku a díky prokluzu mohl posílat točivý moment na nápravu, která měla v daný okamžik méně trakce. Později se objevila i varianta, která už měla připojitelný pohon všech kol ovládaný pákou přímo z kabiny.

Zásadním důvodem, proč jsme vybrali AMC Eagle jako předchůdce dnešních crossoverů byl fakt, že výrobce o svém modelu nikdy neuvažoval jako o autě do těžkého terénu. Což zcela jasně zdůrazňoval i ve svých reklamách. Eagle měl být vozem pro lidi s aktivním životním stylem a pro ty, kteří bydlí mimo běžné silnice a tak musí bojovat s nástrahami přírody. Šlo třeba o  doktory, elektrikáře nebo lovce.

Možná jste to nevěděli, ale Dacia Duster má mnohem delší historii než se zdá. Rumunská značka ARO totiž v roce 1980 na trh poslala model označený číslem 10. Ten vznikal hned v několika karosářských variantách. Základní měla dvě dveře a pevnou střechu, existovala i s odnímatelnou látkovou střechou. Se čtyřmi dveřmi se prodávala delší varianta nebo také pick-up. Pohon všech kol se připojoval pákou, jinak byla hnaná jen zadní náprava.

ARO 10 bylo levnější než Lada Niva. Zažilo proto v socialistických zemích docela úspěch. A to tak velký, že se Rumuni rozhodli i pro export do západní ciziny. ARO se dostalo do několika zemí mimo východní blok a někde se i jmenovalo jinak.

Ve Velké Británii se ARO 10 prodávalo pod dnes už populárním názvem Dacia Duster. Důvod byl prostý. Pod kapotou ho poháněly motory z Dacie 1300. Šlo o benzinovou jedna-trojku s výkonem 54 koní a točivým momentem pouhých 89 Nm. Později se do práce zapojily i silnější motory od Dacie, ale na rychlosti vozu moc nepřidaly.

Poprvé a hlavně na japonských silnicích se objevil tento předchůdce dnešních SUV už v roce 1981 a byl vybaven tou nejjednodušší technikou. Pod kapotu dostal naftový čtyřválec a k němu čtyřstupňovou manuální převodovku. Isuzu hovořilo o svém modelu Trooper jako o voze schopném na silnici i v terénu. Byl proto vybaven přiřaditelným pohonem všech kol, který se podobně jako u řady dalších aut z této doby ovládal jednoduchou pákou v kabině.

Auto se nabízelo ve dvou provedeních – na výběr bylo mezi pěti a třídveřovou verzí. Vážilo 1680 kg, takže dalo čtyřválci s výkonem 86 koní poněkud zabrat. Vůz neměl dynamiku, kterou by se mohl chlubit. Navíc si řekl o pořádnou porci paliva. Proto později Japonci nasadili dieselový motor, který měl sice výkon 73 koní, ale byl podstatně méně žíznivý.

Isuzu nebylo z hlediska designu příliš zajímavým vozem. Mělo plastovou masku chladiče s kulatými světlomety a velkými žlutými blinkry na stranách. Od roku 1987 přišel facelift, který vyměnil kulatá světla za obdélníková a auto tak definitivně zapadlo do šedi anonymních vozů nejen do terénu.

Italská firma v roce 1985 poslala na silnice svůj luxusní off-road nazvaný Magnum. Na rozdíl od Range Roveru, kterým se tak trochu inspirovala, ale Italové nedisponovali patřičným zázemím, ani zkušenostmi a tak ve výsledku předvedli auto, které z dnešního pohledu bylo jasně předurčeno k neúspěchu. Ostatně, něco podobného se stalo i vozu Monteverdi, který jste viděli před chvílí.

Magnum vypadalo v podstatě jako takový obyčejný hatchback, který namontovali na vysoký podvozek. To bylo zvláštní, protože právě Italové jsou přeci vyhlášení svými designovými studii. Možná ale chtěli výrobce jen vyrobit nenápadný, ale zato luxusní vůz. Po otevření dveří od jste se totiž dostali do luxusně zdobeného interiéru s masivními koženými křesly a hnědou palubní deskou.

Ryton-Fissore nepostavil navíc žádné ořezávátko. Jako základ posloužil off-road Iveco 40 PM 10, tedy vojenský speciál určený pro drsné cesty. Vůz ale vylepšili o svůj patentovaný systém s posílenou karoserií. Prototyp ale využíval stejný motor jako vojenský speciál. Šlo o 2,5litrový turbodiesel Sofim se čtyřmi válci. Pohon všech kol mělo auto shodné s dobovou dodávkou Iveco Daily.

Tohle musí být opravdový předchůdce dnešních evropských crossoverů! Volkswagen Golf Country se jako prototyp ukázal veřejnosti na autosalonu v Ženevě v roce 1989 a udělal přesně to, co crossovery dělají dnes. Jenže vzít běžný hatchback, zvednout mu podvozek a nasadit ochranné rámy do přírody bylo v té době prakticky nepředstavitelné.

Golf Country jste poznali na první pohled i díky opravdovému výstřelku, kterým byla krytá rezerva umístěná vzadu jako u klasického off-roadu. Autu dodávala přesně ten typický outdoorový charakter, po kterém řada řidičů touží dodnes. Jenže nebyla příliš praktická - před otevřením víka kufru ji bylo nutné vyklopit vlevo.

K pohonu Volkswagen vybral benzinový řadový a samozřejmě atmosférický čtyřválec, který měl na tu dobu velmi pěkný výkon 98 koní. Vznikla i speciální limitovaná edice určená pouze pro zaměstnance Volkswagenu, která byla vybavena motorem z dobového ostrého modelu GTI. Ta měla dokonce celých 108 koní. Škoda, že té vyrobili jen 50 kousků.

Tohle je zřejmě jedno z nejošklivějších aut na světě a v tomto přehledu ho berte spíš jako vtip na závěr. V roce 1999 ho stvořila ruská automobilka GAZ. Bylo to v tom samém roce, kdy se poprvé na silnice dostalo BMW X5. Obě auta ale spolu nemají vůbec nic společného. Naopak. Ataman měl velmi odpudivý vzhled. Kombinace dělené masky chladiče s dvojitými světlomety dozdobenými chromovými rámečky se na první pohled nepovedla, stejně jako záď auta. Pokud to zvládnete, podívejte se do galerie.

Pozor ale, když už srovnáváme s mnichovským SUV, pak je nutné podotknout, že tohle auto bylo větší než BMW X5. Na délku měřilo 4690 mm, široké bylo 1860 mm a vysoké 1850 mm. Bylo vybaveno třemi řadami sedadel a mohlo uvézt až sedm cestujících. Stálo na žebřinovém rámu s tuhou zadní nápravou, což bylo důležité do náročného terénu v Rusku. Mimo asfalt se hodila světlá výška 21,5 cm. Jaké asi tohle auto mělo jízdní vlastnosti?

Auto poháněl slabý motor. Šlo o čtyřválec s výkonem 41 koní. Podařilo se mu vůz rozhýbat až na rychlost 150 km/h, takže žádným konkurentem pro BMW X5 nebyl. Údaj o zrychlení se Rusové ani nenamáhali změřit.