Fiat 500 byl jedním z prvních západních aut prodávaných v Tuzexu. Úspěšná sága pokračuje dodnes

Mercedes umí luxusní limuzíny, Ferrari ďábelské sporťáky a Fiat malá auta. Tato ustálená spojení platí v světě aut už desítky let a právě posledně jmenovaná automobilka je navzdory všem problémům stále jedním z nejšikovnějších výrobců "nákupních tašek." Stačí trochu zavzpomínat - Topolino, modely 600, 850, 126, 127, Uno, Punto... Tím nejkultovnějším ze všech je ale už navždy "cinquecento" neboli pětistovka a to nejen díky originálu z roku 1957, ale také zásluhou novodobé 500, která se od roku 2007 vyrábí aktuálně už ve třetí generaci.

Po o dva roky starším modelu 600 přišel Fiat v roce 1957 s menším modelem 500, který měl být důstojným nástupcem nesmírně populárního před- i poválečného Topolina. Právě k tomuto někdejšímu bestselleru se hlásil svými rozměry a velikostí motoru, měl však koncepci „vše vzadu“, po vzoru většího Fiatu 600. Délka nové pětistovky nepřekročila tři metry a k pohonu jí musel stačit vzduchem chlazený dvouválec.

Jeho konstruktérem byl opět Dante Giacosa, který k utlumení vibrací motoru (oba písty se pohybují souběžně) použil mohutné vyvažovací závaží na klikové hřídeli a speciální pomocný rám. Motor o objemu 479 cm3 dával výkon necelých 10 kW (13 k), převodovka byla čtyřrychlostní, nesynchronizovaná. Vůz s hmotností 470 kg dosahoval nejvyšší rychlosti 85 km/h a měl spotřebu 4,5 l/100 km. O rok později byl výkon motoru zvýšen na 12 kW.

Novinka se vydala do světa v italském pompézním stylu – 3. 6. 1957 vyjelo z brány automobilky 120 Fiatů 500 a v každém stála v otevřeném střešním okně krásná dívka. Marketingové oddělení továrny vytáhlo do boje se sloganem „Nuova 500 – Velké malé auto“. 

Fiat 500 byl krásné malé auto, ale zákazníci se zpočátku moc nehrnuli. Cena 490 tisíc lir byla lákavá, ale za 625 tisíc byl k mání plně čtyřmístný Fiat 600 se čtyřválcem, který měl skoro 22 koní a jel stovkou, takže lidé si raději došetřili. V automobilce nastala panika, bylo třeba rychle něco vymyslet. Motor převrtali na 499,5 kubického centimetru, ve verzi sport měl 21 koní a zvládl jet až 105 km/h. Běžná verze jezdila maximálně 95 km/h.

V květnu 1960 představili model Fiat 500 Giardiniera. Byl to malý kombík, ale překážkou byl motor. Konstruktér Dante Giacosa si poradil. Standardní motor otočil o 90 stupňů, válce tedy byly naležato, aby zabíraly méně místa. Úprav bylo třeba víc. Nový karburátor, jiný pohon rozdělovače, ventilátor musel jít na druhou stranu, na jiném místě byl i startér a olejový filtr. Motor si však poradil i s 50 kilogramy navíc.

Pětistovka, která se zasloužila o masovou motorizaci Itálie, byla postupně modernizována a vydržela ve výrobním programu až do roku 1975. Licenčně se Fiat 500 vyráběl v německé továrně v Heilbronnu, ve španělském Seatu, v rakouské automobilce Steyr-Puch a na Novém Zélandě.

V roce 1972 přišel poslední typ 500 R, současně ale pětistovce přibyla konkurence na stejné platformě. Jmenovala se Fiat 126 a půjčila dožívajícímu modelu větší motor o objemu 594 kubických centimetrů (73,5 x 70 mm) a nové náboje kol i s disky bez poklic a radiálními pneumatikami. Převodovku si však pětistovka nechala starou.

V roce 1973 už se v Itálii prodalo dvojnásobné množství Fiatů 126 a pro 500 to znamenalo pomalý konec. V letech 1957-1975 bylo v Itálii vyrobeno 3 678 000 původních vozů Fiat 500. Historie malých aut s motorem vpředu se ve Fiatu začala psát v roce 1980, kdy přišla první Panda, mezi lety 1994 až 1998 se vyráběly Fiaty Cinquecento, resp. Seicento.

Jak se jezdí Fiatem 500? Řazení je poměrně jemné a přesné, ale vyžaduje cvik a trpělivost. Aby se předešlo lámání zubů převodovky, která nemá synchronizaci, je nutno řadit s dvojím vyšlápnutím spojky. Přístrojová deska se vyznačuje spartánskou jednoduchostí – nic zbytečného (rychloměr, počítadlo ujetých kilometrů, kontrolky dobíjení, tlaku oleje v motoru, zapnutí parkovacích světel a signalizace nízké hladiny benzínu).

Jednoduché páčky slouží k zapínání parkovacích světel a k přepínání tlumených a dálkových světel, další páčka ovládá směrovky. Ruční plyn pomáhá startování a při jízdě dlouhou rovinou není potřeba držet nohu na plynovém pedálu (jednoduchý předchůdce tempomatu). Startuje se ruční páčkou mezi sedadly, kde se také nachází páčka sytiče.

S pětistovkou se jezdí jediným způsobem – plyn musíte zašlápnout až do podlahy. Tehdy se poměrně nedotáčivé auto změní v silně přetáčivé a řidiči dává pocítit silný skluz zádě. Se šnečím zrychlením nelze udělat nic (13,2 kW, maximální rychlost 96,3 km/h, zrychlení na 1 km s pevným startem 53,7 s). Nepříjemná je vysoká hladina vnitřního hluku. Překvapením je, že se za volant vejde i dvoumetrový muž (hlava mu občas vykoukne střešním oknem). Při čelním nárazu vás spolehlivě zabije vražený volant a následuje kremace - nádrž je totiž před řidičem v kufru.

Ve standardním provedení stál Fiat 500 F v Mototechně 49 000 Kčs, model 500 L byl k dostání pouze v prodejně Tuzex. K 31. 12. 1971 bylo přihlášeno 2 026 Fiatů 500, na jaře následujícího roku Mototechna prodala posledních 174 ks „pětistovek“ za cenu 35 000 Kčs za kus.

Po zmiňovaných modelech cinquecento a Seicento z 90. let přišla v roce 2007 bomba. Novodobý model 500 byl postaven na technických základech Fiatu Panda a svým mimořádně povedeným retrodesignem se hlásil k původnímu modelu. Na trhu tehdy doplnil také novodobé reinkarnace vozů MINI a VW Beetle a v jejich konkurenci rozhodně netahal za kratší konec.

Novodobou pětistovku od počátku poháněly osvědčené motory z řady FIRE, později se  připojil i zajímavý přeplňovaný dvouválec 0,9 TwinAir. Společné jim bylo umístění pod přední kapotou a pohon předních kol. Nevelký úspěch sklidila naftová verze s motorem 1.3 MultiJet, lahůdkou byly naopak silné verze s tradičním označením Abarth, které poháněl čtyřválec 1.4 MultiAir s výkonem až 200 koní. Už v roce 2013 se objevilo první plně elektrické provedení.

Z karosářského hlediska se vedle základního modelu dobře vedlo také otevřenému provedení. Původní design z roku 2007 a potažmo 1957 vůbec nestárne, takže facelift z roku 2016 měnil vizáž jen kosmeticky.

Loni představená modifikace dostala označení 500e, což neznamená nic jiného než výhradní pohon elektromotorem (se spalovacími motory se dál prodává původní provedení z roku 2016), což ostatně odráží také název modelu. Čistě elektrický Fiat 500e není jen jednou z mnoha předělávek, kdy se vůz se spalovacím motorem přestaví na elektromobil. Jedná se o zcela nový projekt, který byl již od základu navržen jako elektromobil a jeho výroba probíhá samostatně v závodě v Turíně, zatímco spalovací a mild-hybridní verze vznikají dále v polských Tychách. 

Pohonná soustava vozu je tvořena elektromotorem o výkonu 88 kW (118 k) a lithium-iontovou baterií o kapacitě 42 kWh. Pětistovka zvládá akceleraci z 0 na 50 km/h za 3.1 sekundy, z 0 na 100 km/h za 9 rovných devět vteřin a maximálně dosáhne rychlosti až 150 km/h. Dojezd by se měl pohybovat lehce nad třemi sty kilometry.