Vstupenka do vyšší třídy. Ojetý Volkswagen CC
Volkswagen Passat CC po modernizaci už není to samé auto, kterým býval. Jeho facelift spolu s výrazně lepším vzhledem nepřinesl jen kratší jméno, které je prostě jen CC. Vylepšené cécéčko je totiž docela fajn i jako auto, a přestože s ním mnoho řidičské zábavy nezažijete, každodenní soužití s ním vás alespoň částečně přivede do světa bohatých lidí. A přesně to je jeho účelem.
Za 400 tisíc korun totiž v dnešním světě mnoho parády neuděláte. Alespoň ne v případě, že se nespokojíte s opravdu starým strojem, do něhož budete alespoň jednou ročně povinni zabodnout tučnou finanční injekci. Volkswagen CC by tak mohl představovat slušnou alternativu. Jen se podívejte na tu protaženou střechu, splývavou záď a dokonce i bezrámová okna. Ve velkém městě to tak nevyzní, ale stačí si zajet na český venkov a rázem jste za boháče. Přidejte k tomu navíc 18palcová kola a černý lak doplněný chromovými dekory a z passatovské nudy nadobro vystoupíte.
Cena za styl
Samotný interiér ale díru do světa neudělá. Po necelých 135 000 kilometrech postřehnutelně vrže a vtipná je i pozice na jinak dobře tvarovaných sedadlech. Volkswagen CC měl již v základu ta lepší, sportovnější sedadla s dobrým bočním vedením. Záda ani nohy vás tedy bolet nebudou a zmiňovaný nájezd ani čtyřleté stáří auta vaše páteř nijak nezaznamená. Ale zpět k té zvláštní pozici...
V cécéčku se sedí úplně stejně vysoko jako v Passatu. Nebudeme si nic nalhávat, on to také Passat je. Protože má však o 5 centimetrů nižší střechu, připadáte si v něm zprvu jako na bidýlku. Na oltář krásy padl také výhled z vozu. Bočními okny i v oblasti čelního sloupku je to v pořádku, ale při couvání si na kulatější tvary rychle vzpomenete. A popravdě, tak luxusní, aby z něj nemuselo být vidět, tohle auto opravdu není… Dojmu luxusu dále ustoupilo prostřední místo na zadních sedadlech, kde je nyní odkládací prostor, a také místo nad hlavou. Ani vpředu ho moc není, dozadu si však osoby nad 190 centimetrů výšky vůbec nesednou.
Rozdíl, který poznáte
V průběhu testování ojetého CC jsem se shodou okolností svezl i se skutečnou výkladní skříní moderního luxusu - s prodlouženým dvanáctiválcovým BMW M760Li. Pojem luxus tak ve srovnání se stařičkým Volkswagenem nabyl docela jiného významu. Po přesednutí do CC jsem měl pocit, že auto jen zasmušile krčí rameny a nasazuje omluvný úsměv: „Já jsem ale taky luxusní auto, nesměj se mi, vždyť to báwko je zhruba 15x dražší!“
Proč o tom píšu? Jasně, jízda byla absolutně neporovnatelná a prvotní dojmy po přesednutí opravdu připomínaly drkotání na hasičském žebřiňáku. Jinak to ani být nemohlo. Stačilo ale pár desítek minut a CC ukázalo svoje kvality. I tady si při 130 km/h připadáte jako při stání na parkovišti, i zde se cítíte velice komfortně a už vůbec tu není nadbytečný hluk. Volkswagen CC si přízvisko pohodlný opravdu zasluhuje a právě v tomto směru je rozdíl oproti klasickému Passatu nejmarkantnější. Auto je plavnější, při vyšších rychlostech tišší a díky nižšímu aerodynamickému odporu i lépe zrychluje.
Nedůstojný základ
Jen ten motor… Spolehlivost je ještě docela v pořádku, pohonnou jednotku trápí hlavně notoricky známé potíže se vstřiky, svíčkami, dvouhmotovými setrvačníky a tekoucími vodními pumpami. Všeobecně je pak nutné dát si pozor na kvalitu čepované nafty a strašákem se může stát také zanesený EGR ventil, kvůli kterému auto nepojede. Narážím však na něco jiného - na výkon. Maximálních 140 koní a 320 newtonmetrů točivého momentu je ve světě luxusně vypadajících sedanů žalostně málo (a zkoušený vůz jel pocitově ještě o něco méně). Kultivovanost tédéíčka se s příchodem common-railu naštěstí dost zlepšila, i tak se ovšem zdá, jako by tento motor pod líbivou karoserii usadili omylem.
Jízdní zážitky jsou tak rázem odsunuty až za design, což je škoda. CC by si jistě zasloužilo vyrovnanější osobnost. Na volantu je totiž vcelku příjemné, díky nižšímu těžišti lépe zatáčí a nebýt postarších předních tlumičů, které měly nejlepší léta bezpečně za sebou, dalo by se s ním cestovat i velmi plynule. Řazení je volkswagenovsky přesné, brzdy překvapí razantním nástupem a slušnou dávkovatelností a vůz tak v konečném důsledku tvoří celek, do kterého se člověk snad i těší. Říct něco podobného o klasickém Passatu? Nemyslitelné.
Passat, který má charakter
CC není ani zdaleka tak uskákané jako jeho předobraz a jediné, čím pokrevního sourozence připomíná, je povrzávající středový panel a gumový pocit v řízení při prudší změně směru. Buďte ale jen trochu vyklidnění, užívejte si okolní svět skrz malá boční okna a rázem se pocitově ocitnete ve světě dražších aut. Výkon najednou ani není potřeba a plavný podvozek vás ukolíbá, ať pojedete kamkoliv. Pravda, ono to všechno není doopravdy, je to jen hra na luxus. Ve finále je ale tak sympatická, že 400 tisíc bych daleko radši utratil právě za ni, než za věčnou nudu s obyčejným Passatem.
