Vášeň nocí na DAKARU
Sledujeme zákulisí Dakaru, snažíme se zmapovat všechno to, co v ostatních reportážích ani televizích neuvidíte. Nezajímají nás výsledky, ani kdo postavil lepší tým, motorku nebo auto. Fascinuje nás Dakar-cirkus jako takový. A že to cirkus je!
Mimochodem víte, že tuto ikonickou automobilovou událost pořádá stejná společnost, která stojí za slavnou Tour de France, italskou Vueltou nebo Pařížským maratonem? Fušuje ale i do golfu a jachet. Geniální sportovní byznys. Na začátku roku si hrají s autíčky v Jižní Americe, před prázdninami s bicyklisty ve Francii. Dokonale vytížený organizační tým, vrtulníky, kameramani, no prostě – klobouk dolů. Akcionáři společnosti A.S.O. zkásnou každý rok tučné dividendy.
Tenhle článek píšu v kempu Dakaru, který stojí na dva dny v bolivijském městě La Paz. Jsou 4 hodiny ráno. Ne že bych byl tak pracovitý kluk, ale nedá se spát. Do zhruba půl jedné v noci mi za stanem postaveným na parkovišti túrovali své dakarské speciály přijíždějící jezdci týmu SsangYong. Když skončili, tak pro změnu dole začaly řvát kamiony běloruského týmu. Jejich sveřepá částečně ruská nátura a šéf týmu je nutí zaparkovat náklaďáky na milimetr přesně, aby to mělo východní štábní kulturu. Utichly asi kolem půl druhé v noci. Potom ale, pravděpodobně aby nebylo slyšet šum stromů, SsangYong zapnul agregát na výrobu elektřiny. Vrrrrrrrrrrrr. Ten mi až tak nevadí, po chvíli působí jako šum moře. Konečně spánek. Zdá se mi o SsangYongu.
To se ale ve 3:30 začali probouzet vojáci místní posádky. Následovalo buzerační pochodování a zpívání militantních motivačních písní. Na záchod to mám asi 400 metrů. Když už mě probudili, tak si odskočím – ne? Vojenský záchod neoplývá čistotou, zato na dveřích visí grafický příkaz, jak správně na míse sedět. Dozvídám se třeba, že je do ní zakázáno čůrat jako pes. Vtipný. Kilometrová procházka mě ale natolik probrala, že beru notebook, telefon s bolivijskou datovou kartou a kráčím do jídelny, kde připravují snídaně, psát tento článek. Kasárenská jídelna má stovky míst. Sedím v ní sám. Ale postupně se trousí další nedospalci stižení podobným osudem jako já.
Není to výjimečná dakarská noc. Probíhají tak všechny. Kemp organizátor většinou kvůli bezpečnosti a blízkosti letiště umisťuje do vojenských prostor nebo poblíž nich. Start mnoha etap je už v 5 hodin ráno. To znamená, že týmy musí vstávat minimálně hodinu a půl před a ladit techniku. Ranním kohoutem Dakaru jsou tak motorky s otevřenými výfuky, kokrhají jedna přes druhou, zkouší si starty, mechanici svým nářadím dávají strojům poslední mechanický make-up. Když své dějství odehrají motorky, nastoupí čtyřkolky, pak side-by-side potvory, auta a nakonec kamiony. Rána plná motorů, kovového koncertu nářadí a řvoucích mechaniků. To je noční vášeň Dakaru. A večer to stejný jako přes kopírák. Závodníci a jejich stroje se vracejí z etapy. Potřebují údržbu. Představte si, že spíte v zóně 500 servisů, nahuštěných na sebe na prostoru 600 x 700 metrů. To má daleko od spacích lázní. Spíš to vypadá na pytle pod očima a rozhozenou životosprávu.
Aby si ale nikdo nemyslel, že si tady Pepík stěžuje jako malá ubrečená holka, musím dodat rozuzlení tohoto mini nočního příběhu. Nepíšu ho o sobě. Upřímně – kdybych chtěl, cvaknu si na bookingu hotel, co je poblíž (což ti chytří stejně dělají) a je vymalováno. Píšu to hlavně s obdivem ke všem jezdcům Dakaru, kteří tohle zažívají 14 dní a na rozdíl ode mne si musí zachovat maximální koncentraci, odjet závod a fungovat na 100 %. Ano, mnozí mají své karavany s veškerým pohodlím, ale viděl jsem řadu motorkářů spát na nafukovací matraci u záchodů nebo v dodávkách vedle svých motorek, kde do nich technici mlátí hlava nehlava, hlavně aby ráno všechny ty šroubky a písty podaly maximální výkon.
Jídelna se začíná plnit, odstartovala totiž snídaně. Cítím uvolněnou atmosféru, dnes má Dakar volný den. Žádná etapa. Týmy a jezdci dohánějí všechno to, co jim během prvních etap unikalo, mohou jít do města, odreagovat se, ale spíš si myslím, že většina z nich bude spát. A já jim přeju krásnou noc alespoň do 9 hodin ráno bolivijského času…
Autor textu: Expert Pepa
