Švédský blesk. Volvo S60 Polestar
Že si na žádné rychlé Volvo nevzpomínáte? To je škoda, protože pár zajímavých kousků tu rozhodně bylo. Třeba takové Volvo 240 Turbo Group A, které v polovině 80. let vítězilo na okruzích a dokonce vyhrálo DTM. Sice vypadalo jako cihla, ale prý jezdilo senzačně. V devadesátkách to zase byla neméně hranatá 850 T5R s naprosto famozním pětiválcem. Tato verze v kombíku je ve žluté barvě a karoserii kombi opravdovou klasikou. Mimochodem, právě tohle auto lze považovat za přímého předka dnešního ostrého Polestaru. Volvo s osmsetpadesátkou také závodilo a především ve švédském šampionátu cesťáků sbíralo vítězství za vítězstvím.
Zrozený v boxech. Co je vlastně Polestar?
Právě závodní tým, který švédské automobilce závoďáky připravoval, se časem přejmenoval na Polestar racing a začal se také zaměřovat na úpravy silničních aut. Dojem technici Polestaru udělali dvěma úžasnými koncepty jejichž paramety vyrážejí dech. První z nich, malá C30 Polestar Concept, vznikla v oslavě titulu STCC z roku 2009. Z parametrů auta je vidět, že tým snažil spíš trochu polidštit závodní auto, než zrychlit silniční. Malá C30 v měla 451(!) koní, maximání rychlost 290 km/h a pohon všech kol. Na stovku zrychlil tenhle prcek s optimalizovaným aero paketem za impozantních 4,2 sekundy.
Druhým autem byla S60 s odstupem čtyř let. Ta přidala ještě 57 koní navrch a čas na stovku stlačila o tři desetiny, tedy těsně pod hranici čtyř sekund. Polestaru se prý nějakým magickým způsobem podařilo brutální výkony zabalit do typického projevu silničních aut od Volva, a to i přes to, že zásahy do celého auta byly diplomaticky řešeno MASIVNÍ. Polestar ukázal Volvu, že kromě závoďáků umí dělat i špičková silniční auta „na značkách“.
Automobilka pochopila situaci velmi dobře a před dvěma lety se rozhodla koupit celý Polestar racing i s týmem talentovaných výkonových kouzelníků. Zařadila se tak po bok velkých automobilek, protože BMW má sportovní divizi M, Mercedes své AMG a Audi s Renaultem zase divize Sport. Volvo teď má Polestar s hlubokou historií v motorsportu. Námi testované Volvo S60 Polestar je tak první kompletní Polestar, který se vyrábí ve velké sérii pro 28 trhů celého světa. Nemůžu se dočkat, jak bude fungovat v reálném světě...
Špičková sportovní výbava
Vnější design Polestar dost odlišuje od ostatních es-šedesátek. Lepší aerodynamiku auta mají na starosti splittery v rozích předního nárazníku, zadní křidélko na odtokové hraně kuftu a difuzor v zadním nárazníku. Z něj tak nějak upřímně trčí dvě široké koncovky výfuku, přesně jako u závoďáku. Super kombinací jsou kola a brzdy. Polestar má v sérii dvacetipalcové ráfky, které na přední nápravě statečně vyplňují monstrózní brzdy Brembo/Polestar s obrovskými třmeny. Brzdy tu rozhodně nejsou jen na parádu, protože mají oporu v přilanavých pneumatikách Michelin Pilot SuperSport. Lepší už jsou jen semislicky.
Teď to nejdůležitější. Podvozek. Jak upravit 10 let starou platformu Volva S60 tak, aby zvládla 370 koní a zároveň si zachovala „tradiční projev silničních aut Volvo“? Polestar nepodlehl snadnému řešení v podobě přílišného vytvrzení, ale pečlivě zkombinoval jen ty správné věci. V přední části použil výztuhy z karbonu a zpevnil zavěšení i pouzra uložení tlumičů. Pevný předek je na jízdě hodně znát. I s pohonem všech kol dokáží přední kola naplno využít štědrou nabídku přilnavosti od skvělých Michelinů a absorbovat tvrdé brzdění. Stabilizace je poměrně konzervativně nastavená, takže nedovolí moc, ale když jí nevylekáte, trochu prostoru vám nechá. Čtyřkolka tu ovšem není kvůli divočení dveřmi napřed, ale aby vám pomohla zvládat výkon.
Nejzajímavější částí auta jsou ale špičkové tlumiče. Partička švédských tlumičových šamanů dodala set manuálně natavitelných tlumičů Öhlins. V návodu pak najdete optimální setup nastavení pro daný typ povrchu, který si pak můžete jednoduše na tlumiči „nacvakat“. Tvrdší nastavení zadní části například znamená lehce přetáčivější charakteristiku. V továrním setupu se střední tvrdostí je auto tuhé, ale ne nepříjemně tvrdé. Karoserii poskytují tlumiče dobrou oporu bez odskakování a svou charakteristiku dokonce mění v závistli na rychlosti pohybů karoserie.
Švédský sporťák
Polestar je ale pořád spíš Volvo, než závoďák. Od sportovních aut s tvrdým závodním jádrem se liší hlavně uložením v relativně měkkých silentblocích. Není tu pevné spojení podvozku a karoserie jako u emkových BMW nebo nejultimativnějších verzích Méganu RS. Jenže to je záměr. Přesně to je ona stopa silničních aut od Volva. Uložení přidává k závodním komponentům trochu vláčnosti, díky které uvěříte, že řídíte Volvo. Je to zajímavě trefený kompromis, který vám na otevřené cestě nesebere téměř žádnou rychlost, ale odradí vás o divoké jízdy s rychlými změnami směru, na které karoserie občas reaguje nepříjemným zavlněním.
První série Volva S60 Polestar byla vybavená třílitrovými šestiválci. Krátce jsme měli tu čest a čtyřválec je navzdory ztrátě dvou válců jednoznačně pokrok. Motor je živější a spontánnější než šestiválec. Kombinace přeplňování kompresorem a turbem je známá z devadesátkové rodiny, kde nese označení T6. Polestar z dvoulitru vydoloval dalších 47 koní. Návaznost turba a kompresoru téměř nepoznáte a motor se vytáčí s krásně lineární lehkostí. Od třech tisíc až do omezovače jede naprosto fantasticky. V režimu Sport+ je podobně intezivní jako čtyřválec v A45 AMG nebo pětiválec v Audi RS3. Na ten mu však schází zajímavější zvuk. Nevýhodou čtyřválce je ale spotřeba, protože při svižné jízdě se nedostanete pod 20 litrů. Řazení obstarává automatický osmikvalt, který na poměry Volva řadí vcelku rychle.
Volvo S60 Polestar je skvěle trefená kombinace závodní rychlosti a severského klidu. V porovnání s německými sporťáky není tak ostré, ale je podobně rychlé. Jenže stejně jako většina švédských aut má tu vlastnost, že čím déle s ním jedete, tím hlouběji se vám dostává pod kůži. Takhle nějak si představuju správně uhlazené rychlé Volvo.
