První v cíli na Rallye Dakar? Novináři!
U denních reportérů na Rallye Dakar zapomeňte na romantické představy o vyjížďkách terénním autem po trati a kochání se okolní přírodou. Takzvaní letečtí novináři s akreditací na celou dobu soutěže mají jasný program na každý den. Vstávají okolo čtvrté ranní, aby stihli přesuny na letiště a odlet letadla do nového bivaku. Tam dorazí před polednem, kdy jsou závodníci na trati v tom nejlepším. Z úsporných i časových důvodů letos pořadatelé Rallye Dakar volili pro novináře častěji noční přesun autobusy, ve kterých se sedačky sklopí na relativně pohodlné lůžko. Spaní ve stanu na karimatce se to sice nevyrovná, ale výhodou je dřívější ranní příjezd do bivaku, kde stihnete snídani i sprchu před tím, než se pustíte do novinářské práce.
Boj s časem na Rallye Dakar
Evropští novináři v Jižní Americe bojují s časovým posunem. (Peru – 6 hodin, Bolívie – 5 hodin, Argentina – 4 hodiny) Polední živý vstup z Peru rovná se podvečernímu vstupu v České republice v 18:00. A to často měřený pro kamiony v podstatě začíná. Výhodou denních leteckých novinářů je garantované místo v tiskovém stanu, kde mají zdarma k dispozici intranet s podrobnými informacemi o dění na trati. Zdůrazňuji intranet! Pořadateli garantovaný internet se totiž „krvavě“ platí. Za těch čtrnáct dní není problém proposílat přes něj půl milionu korun. Kolegu ze španělského listu El País kvůli účtu za internet z Dakaru 2013 ve výši v přepočtu 480 000 korun málem vyhodili z práce!
Fotografové na trati Rallye Dakar
Na Rallye Dakar nejsou pochopitelně jen letečtí denní novináři, ale také fotografové a kameramani. Ti se naopak pohybují terénními auty s povinným bezpečnostním rámem po trati a vybírají atraktivní místa pro focení a natáčení. Pořadatelé jim to usnadňují nabídkou několika vytipovaných míst, kde se dají čekat akční dakarské scény. Tito „dokumentaristé“ často vyjíždějí z bivaku už v noci směrem k vytipovanému místu, kde nocují ve stanech. Na místě přes den pracují a se snímky a záběry přijíždějí do bivaku v podvečer. Rychle je zpracují, pošlou domů, nají se, případně se i vysprchují a vyrážejí v noci opět na trať.
Výbava rozhlasového reportéra Rallye Dakar
Typickým reprezentantem denních leteckých novinářů na Rallye Dakar je rozhlasový reportér. V mém případě jsem pro Radiožurnál letos dělal každý den dva až tři aktuální živé vstupy o dění na trati a natáčel dvě reportáže nejen z českými závodníky. K tomu jsem pořizoval a zpracovával fotografie ze zákulisí slavné rallye.
Čtvrt milionu na zádech
V batohu jsem proto tahal kromě počítače, dva nahrávače, dva foťáky (dvakrát pro případ ztráty, krádeže nebo poruchy jednoho z nich), satelitní telefon, powerbanky a satelitní terminál. Hodnota takového reportérského baťohu atakuje čtvrt milionu. Satelitní terminál umí poslat data z jakéhokoli místa na Zemi, pokud máte výhled na oblohu. Asi v polovině bivaků v Peru a Argentině totiž nefungovala místní internetová SIM karta, kterou si kupuji na místě. Někde jste kvůli signálu museli vyběhnout někam na kopec. Snažím se tak šetřit náklady, protože satelitní internetové spojení není zrovna lacinou záležitostí. Každý rok v poslaných datech i tak spálím asi 35 000 korun. Taky v novinářské práci prostě platí, že Rallye Dakar je nejen továrnou na stovky silných příběhů a životní dobrodružství, ale i velmi dobrým byznysem.
Autor textu: Jan Říha, třináctinásobný účastník Rallye Dakar v roli reportéra
Čtěte také:
http://autosalon.iprima.cz/dakar/vasen-noci-na-dakaru
http://autosalon.iprima.cz/dakar/dakar-opustil-zemi-koky-lithia
http://autosalon.iprima.cz/dakar/dakar-omezil-rychlost-na-50-km-h
http://autosalon.iprima.cz/dakar/tragedie-na-dakaru
http://autosalon.iprima.cz/dakar/porad-ano-sefe-nedal-nalepku-dakaru-0
