Pořad Ano, Šéfe nedal nálepku Dakaru!
Zdeňku, Zdeňku, jak často jsem si tady v Jižní Americe na tebe vzpomněl. Na tvé vytříbené kuchařské umění a vizuálně dokonalou stravu. Popišme si, jak to chodilo s jídlem na Rallye Dakar 2018.
Máte dvě možnosti. Zaplatit za osobu částku kolem 1500 EUR a využívat cateringu, který organizátor Dakaru poskytuje v bivaku. 15 snídaní, 15 večeří. 100 éček na den, čekal bych opulentní pohoštění!
V bivaku stojí rozhlehlé jídelní stany s přístupem na čipové karty. Maxi vývařovnu pro tisíce lidí doprovodu, týmů a organizátorů poskytuje společnost Sodexo. Na snídani chemická vajíčka, rozmrazená sladkost, plátek sýra, salám à la Babiš, v Peru a Bolívii fresh džus + exotické ovoce, které na trhu stojí pár halířů. Vzhledem k tomu, že Sodexo je sponzorem Dakaru, někdo tady slušně vydělává. Kdopak asi, mazaný Frantíku?
Oběd není. Ale kdo by hodlal zemřít hlady, může ve stanu vždycky najít nějaké těstoviny a omáčku školně jídelní barvy. Vody máme dostatek, každý si může nabrat, kolik chce, bez vody by se v poušti Peru nebo výhních Argentiny nevydrželo. Vozíme s sebou pořád zásobu půllitrovek. Minimálně 5 litrů na osobu.
Večeře znamenají osvěžení, v argentinské Saltě a Cordobě byly dokonce stejky, sice vysušený, ale byly. Jinak jídlo maximálně za pět bodů z deseti. Často mi u dezertů mezi zubama chrupkaly krystalky ledu, jak bylo špatně rozmrazeno. Zachraňovalo mě pivo a víno, které bylo po jednom kuse k dispozici na osobu, buď jedno, nebo druhé. Víc nebylo povoleno. Špetka alkoholu naštěstí vždycky dokázala natrávit Sodexovou patlaninu. Ufff – žiju!
Verze dvě pro stravování zní – proč platit víc jak tisíc EUR na osobu? Vezměte si, kolik by narval do chřtánu tým čítající třeba 25 lidí? Za jídlo půl mega? Fíha! Jíst se ale musí, takže jak na to? Elegantní řešení vymyslela Buggyra a Prokopův MP Sports (viz http://autosalon.iprima.cz/dakar/tragedie-na-dakaru). Vezou s sebou kuchaře, kteří již od poloviny listopadu zavařovali jídlo do konzerv. Svíčkovou, gulášek, drštkovou, řízečky, prostě českou klasiku. Jeden kamion, co poslali na Dakar, byl plný konzerv. Pak stačilo otvírat a dodělat přílohy. Mňam. Nejhorší ráno, který jsem na Dakaru zažil, mi pomohla spravit pravá drštková u kluků z MP Sportu. Díky, máte to u mě!
Náš tým měl naštěstí flexi časový plán a tak mohl kombinoval stravu Sodexo-travexo, s jídlem dostupných restaurací. Naprosto fantasticky jsme se najedli v jednom zapomenutém peruánském hotýlku u jezera Titicaca. Dokonale nás pohostili v zážitkové restauraci argentinského vinařství, kam jsme jeden večer, kvůli dostupnosti internetu, utekli před bivakovou vývařovnou.
V Peru a Bolívii se najíte slušně kdekoliv na ulici, chce to ale mít všechna dostupná razítka v očkovacím průkazu. V Argentině mě překvapilo, že ani ve větších městech u silnice na jídlo člověk moc nenarazí. Maximálně bageta nebo kuře milaneso, což je sendvič s něčím jako kuřecí řízek, na což přijdete až v okamžiku, kdy vám to řeknou, protože stejně dobře by to mohli vydávat za kukuřičnou placku. Argentinská hladomorna se změnila na restaurační ráj až s příjezdem k větším městům, jako byla Cordoba.
Tak a teď z druhé strany, a to doslova a do písmene. Když do sebe něco dostanete, je potřeba to taky pustit ven. S jídlem úzce souvisí toalety. Ty bivakové byly klasické plasto-prdové boudy, v dostatečném počtu, ale v horku lehce zapáchaly. Dobré na ně bylo chodit v méně frekventované časy, jinak jste se dostali do zácpy jako na magistrále. Bohužel toalety u čerpaček, jak v Peru, Bolívii i Argentině, mají několik světelných let daleko ke kvalitě toalet zpovykaných Evropanů. Jestliže některé hotelové pokoje v Bolívii vypadaly jako veřejný záchod, dovede si určitě představit, jak vypadal záchod sám.
Naštěstí příroda byla nekonečná, a vždycky se někde objevila vegetace, hromada kamení nebo příkop, kde člověk mohl místním zvířátkům dopřát přetrávenou dakarskou stravu.
Z pohledu závodníků, hlavně motorkářů, tohle gastro dobrodružství znamenalo 15 dní naprosto zmasakrované životosprávy, málo spánku, nic moc jídlo a hygiena s přivřením obou očí. A chytnout průjem znamená pro závodníka Dakaru větší pohromu, než minout některý z průjezdných bodů. Kromě zdržení totiž riskujete, že vaši potřebu na trati nasnímají všudypřítomné vrtulníky. Letití účastníci Dakaru letošní stravu ne že pomluvili, ale zhodnotili ji jako o dost horší, než tomu bylo v minulých letech. Připomíná mi to aerolinky, které když začaly na jídle šetřit, znamenalo to, že jsou v krizi a honí každý cent. Nedostal se Dakar a francouzský organizátor do podobné situace? Nechtěl bych být špatný prorokem…
Autor textu: Expert Pepa
Čtěte také:
http://autosalon.iprima.cz/dakar/tragedie-na-dakaru
http://autosalon.iprima.cz/dakar/dakar-omezil-rychlost-na-50-km-h
http://autosalon.iprima.cz/dakar/dakar-opustil-zemi-koky-lithia
