Dakar opustil zemi koky a lithia!
Tentokrát začněme tím, jak do této země vůbec Dakar vjel. Bolívie patří k nejchudším zemím Jižní Ameriky, přesto francouzský pořadatel (viz http://autosalon.iprima.cz/dakar/vasen-noci-na-dakaru) Bolívii do Rallye Dakar pravidelně zařazuje. Má totiž podporu místního prezidenta Juana Evo Moralese Aymy, který za dakarský průjezd zemí na konto pořadatele slušně zaplatí. O prezidentově popularitě svědčí všudypřítomné nápisy na zdech po celé zemi, a to buď “EVO SI”, nebo “EVO NO”, v poměru tak 70 na 30. Země se potácí na pokraji kapitalisticko-korupčního socialismu, a tak každá “pozitivní” příležitost k popularizaci Bolívie a osoby pana prezidenta přijde vhod.
Dakaru se ve městě La Paz dostalo neuvěřitelného přivítání. Poznal jsem pocit, jaký měl Gagarin, když projížděl Prahou, Havel, když mluvil k přeplněné Letné. Stovky tisíc Bolívijců lemovaly ulice a málem skákaly projíždějícím vozům pod kola. Je ale taky pravdou, že sem tam člověk zahlédl nápis “Nepotřebujeme Dakar, ale Svobodu!”, z čehož vždycky lehce zamrazilo.
Každopádně zastavit auto znamenalo okamžitý hrozen lidí kolem a nulovou šanci odjet pryč. Dav nerozlišoval piloty závodních strojů od novinářů a televizních štábu, stačilo mít na kapotě nálepku DAKAR a byl jste hrdinou. Po pravdě nezkoumali jsme, jestli lidé dostali na uvítání Dakaru den prezidetského volna, nebo přišli sami a spontánně. Jejich přirozené nadšení spíš nahrávalo druhé variantě.
Co Bolivie pro Dakar znamená? Předně pohyb ve výškách nad 3500 metrů, a to dlouhodobě. Má to vliv na psychiku lidí, ale i výkon strojů. Naše přetížené Fordy Ranger se do spousty kopců šplhaly na vytočenou dvojku, v prudkých ulicích La Paz, abych nezničil spojku, dávám redukci a strmé uličky vystoupám, jako bych se pohyboval v terénu. Úbytek výkonu, kvůli řidšímu vzduchu odhaduji na 30-40%, o to víc dostává zabrat turbo, musím hlídat, aby neodešlo.
V bivaku Dakaru na vojenské základně v La Paz se potkávám s matadorem Dakaru, Pepou Macháčkem, mimochodem pětkrát ho na čtyřkolce vyhrál. Ten na Bolívii a pořadatele slušně naplival a předpověděl, že se kvůli dešti budou rušit etapy, že je to tak každý rok od dob, co se Bolivií projíždí, a že je to jen slabá náplast za ztrátu Chile, která se s pořadatelem na průjezdu Dakaru nedohodla. Spíš mu nechtěla zaplatit. - Ó Pepo, jaký, jsi byl prorokem. Déšť, liják a bouřky, to všechno v součtu znamenalo zásah do organizace rallye a fakt, že se z některých etap staly pouhé přejezdy.
Náš úkol na Dakaru ale není jen sledovat výsledky. Snažíme se dostat mu pod kůži. Ukázat, co běžně není vidět. Třeba že nám v La Paz hodili do auta věnec z lístků koky. Její žvýkání se stalo v Bolívii součástí kulturního dědictví, a tak jí jako kravičky přežvikujeme po cestě i my. Doporučuje se právě na zahnání příznaků vysokohorské nemoci. Ideálně zkombinujte pití čaje z jejich lístků, pak nějaký přípravek z ginkgo biloba a sem tam si koku ostře zažvejkejte. Aby měla ty správné účinky, musíte k tomu ještě něco přidat, nebudu se ale rozepisovat co, aby mě neosočili z propagace drog. Ale proč jezdit 90-kou v zemi, kde mi dovolují 130. Dělám jen to, co je v Bolívii naprosto normální. A vysokohorskou nemoc jsem nedostal. Mnozí však ano. Zvracení, bolesti hlavy, deprese, nesoustředěnost. Bylo vidět hodně lidí, kteří si dávali kyslík, aby necítili takovou únavu a dušnost.
Týmy čekala v Bolivií takzvaná maratonská etapa, tedy dvoudenní masakr, kdy neměly možnost potkat se se servisem a ošetřit trhliny a rány, co motorky, auta i kamiony posbíraly. Využíváme tento čas, abychom se zajeli podívat na jedno z nejpozoruhodnějších míst světa - Salar de Uyuni. Jde o solnou pláň na území asi 12 000 kilometrů čtverečních. Nadpozemsky bílé bývalé jezerní dno vinoucí se k nekonečnému obzoru, kde se potkává s oblohou. Nevíte, kde jedno začíná a druhé končí. Bohužel, lijáky proměnily oblast na velkou solnou louži, hlavně na jejím začátku. Až 40 centimetrů silně zasolené vody vystavilo stopku našim Fordům. Nechceme riskovat jejich poškození. Přesto se musíme dostat asi 6 kilometrů do hlubin pouště, kde Bolívijci postavili novou modlu. Žádného indiánského boha, ale modlu Dakaru - 8 metrů vysoká socha afrického touarega v jihoamerické solné pláni. Slušný paradox, ale taky parádní byznys. Na pokraji pláně stojí náklaďáky, které vozí za 10 boliviano na osobu turisty právě k této solné soše. Stojí u ní i solný hotel, kde se dá přespat. Koupit můžete malé sošky Dakaru, vlajky, nálepky, prostě všechny ty zbytečný cetky, jako u nás kupují Japonci při průchodu Prahou. Máme štěstí, nacházíme suchou cestu a po cca 20 kilometrech dorážíme oklikou k modle i s našimi Fordy Ranger. Řekli byste konec pohádky, ale já v ní budu ještě pokračovat...
Sůl na povrchu pláně vypadá zajímavě, dokonce se i těží a zpracováná, ale mnohem zajímavější je, co naleznete pod ní. Zhruba 70% veškerých světových zásob lithia. To je nezbytné pro baterie elektromobilů. Bolívii proto už dnes přezdívají novou Saudskou Arábií, protože bude svou těžbou určovat cenu této strategické suroviny. Už chápu francouské organizátory Dakaru. Prizmatem lithiového byznysu je Bolívie totální velmocí, tak proč se s ní nekamarádit. Asi bychom to měli udělat i my, držíme totiž 6% světových zásob této suroviny a s Bolivií dohromady bychom ovládali 3/4!
Bohužel o tom, jak by takový obchod mohl dopadnout, hodně napoví návštěva posledního bolívijského města Tupiza, kterým Dakar projíždí. Dostáváme se sem pozdě v noci. Bivak Dakaru je totálně pod vodou, týmy musí kempovat někde u silnice. Volíme proto variantu hotel. Máme s sebou totiž spoustu kamerové techniky, natočeného materiálu, to všechno musí být v suchu a v bezpečí. Hotelů v Tupize nabídl Google asi 10. Všechny beznadějně obsazené a taky beznadějně šeredné. Nakonec nalézáme jeden volný pokojíček pro čtyři. Připomíná veřejný záchod, ze stropu něco kape, ani nechci vědět co - cena v přepočtu 2500 korun na noc, na dlaň a okamžitě. U nás byste za něco takového nezaplatili ani 150! Ale proč nešponovat ceny, když poptávka je vysoká. Stejný šok pak zažíváme u čerpací stanice. Místo 12 korun v přepočtu za litr nafty deklarované na stojanu, platíme asi 26. Účtenku obsluha odmítá vydat. Prý to tak je, a basta. Cena na počítadle stojanu platí pro Bolívijce, my jako cizinci si musíme připlatit.
Opouštíme Bolívíi, která je krásná, drsná, nepředtavitelně barevná, ale taky nasprejována nehezkým grafity politické diktatury. Přejezd do Argentiny pro nás znamená osvobození a věřím, že pro dakarský závodníky taky. Sbohem koko, sbohem strategický neroste, odjíždím se smíšenými pocity, ale i tak převládá ten, že se sem jednou vrátím.
Autor textu: Expert Pepa
Čtěte také:http://autosalon.iprima.cz/dakar/vasen-noci-na-dakaru
