Český monopost slavil úspěch v F1, vítězství ale bralo Ferrari

Pohnuté osudy...

            Zrodil se jako Tatra 107, po změně systému značení se stal Tatrou 600, současně mu vtiskli nové jméno Tatraplan, jež se objevilo na blatnících i krytech kol. Jedno je však jisté. Přes všechny peripetie patří k nejlepším československým automobilům. Rodil se za značných porodních bolestí, trpěl nestabilitou, střídali se zodpovědní vedoucí, a tak se poslední z nich rozhodl k odvážnému kroku. Vladimír Popelář navštívil Hanse Ledwinku, bývalého ředitele a technického šéfa Tatry, aby s ním konstrukci konzultoval. To by nebylo nic divného, kdyby Ledwinka nebyl ve vězení v Novém Jičíně za údajnou kolaboraci s okupanty (mnohem později byl rehabilitován). Podařilo se, debata trvala tři hodiny, a pak v Kopřivnici realizovali Ledwinkovy připomínky.

Krátký, ale plný život...

            Od února 1948 bylo ještě hůře. Soudruzi s patentem na rozum začali řešit výrobní programy strojírenských podniků. Tatra uvedla model T 600 Tatraplan, pětimístný aerodynamický sedan se vzduchem chlazeným plochým čtyřválcem 2,0 litru o výkonu 52 koní (38 kW) ve splývající zádi, o nějž byl hned velký zájem i v zahraničí. Tatraplany hned vyhrály snad všechny rallye, v nichž startovaly, v Rakouské Alpské soutěži 1949 jim patřila první čtyři místa! Když jich Tatra vyrobila 4235 kusů a z nich 2464 vyvezla do řady zemí včetně Kanady, musela s produkcí v roce 1951 skončit. Komunisté rozhodli, že bude vyrábět těžké nákladní vozy, vhodné pro vojenské účely. Výrobu Tatraplanu kázali převést k uhlavnímu rivalovi AZNP, tedy do Škody Mladá Boleslav. Tam cizí auto moc vyrábět nechtěli, kvalita a spolehlivost klesla, nepomohly ani stížnosti klientů. Mladoboleslavští vyrobili jen 2100 vozů, vždyť měli svoje typy.

Aerodynamická ikona

            Tatraplan je ikonou československé automobilové konstrukce. Díky proudnicové karoserii dosáhl součinitele odporu vzduchu pouhých 0,33, což je skvělá hodnota i dnes. Byl základem dvoudveřové verze Tatra 601 Monte Carlo s hliníkovou karoserií, jež se bohužel Rallye Monte Carlo už nesměla zúčastnit; závodního vozu Tatra 602 Tatraplan Sport, který ve Velké ceně Československa 1949 v Brně obsadil deváté místo mezi vozy formule 1; a unikátního sedanu Tatraplan Diesel s motorem na naftu, jenž předběhl svou dobu. S motorem V8 ze šestsettrojky dosáhl Tatraplan rychlosti 176 km/h, se svým čtyřválcem jezdil 130 km/h. Není divu, že dnes už žádný neseženete. Ceny veteránů se vyšplhaly do závratných výšin. A Tatraplany opatrují automobilová muzea nejen v Kopřivnici, ale i v Americe a ve francouzském Le Mans.

Autor textu: Tom Hyan