Jak jsi se dostal k motoristické žurnalistice?
Auta mě přitahovala od dětství. A i když jsem studoval úplně něco jiného, víc a víc jsem v životě cítil, že prostě nejsem šťastný. A tak jsem jedno dlouhé odpoledne před víc jak 10 lety napsal do všemožných redakcí přes 80 mailů. Jen málo z nich mi odpovědělo. A pro jednu jedinou jsem nakonec začal psát. První roky samozřejmě zadarmo.
Co ti přinese vstup do týmu Autosalonu, co od něj očekáváš?
Od příchodu do Autosalonu si slibuji závan nových zkušeností. Je to zároveň příležitost posunout se zas o kousek dál, otevřít jiné, než doposud známé dveře a poznat další, mimořádně zajímavé a úspěšné lidi.
Jaký typ aut máš nejraději, na jaká se nejvíc těšíš?
Odjakživa miluji řízení. Proč? Ten pocit správně nabrzděného auta před zatáčkou se takřka ničemu nevyrovná. Rád hledám to souznění, ke kterému člověk často nedojde hned v prvních kilometrech, ale musí si ho zasloužit a leckdy je to hodně práce. Těším se na všechna auta, která mi v rámci Autosalonu projdou rukama, protože každé je svým způsobem zajímavé. Moje srdce však jasně tíhne ke sportovním modelům a nejvíc k těm, které to člověku prostě nedají zadarmo.
Je nějaké auto, které bys chtěl řídit, ale ještě se ti to nepovedlo?
Mezi běžnými auty už moc strojů, se kterými bych ještě nejel, nenajdu. Ve světě supersportů mám ale hned dva největší idoly. Jsou jimi Lexus LFA a Porsche Carrera GT. Tím prvním jsem, Bohu díky, už kousek jel a momentálně se rýsuje, že by těch kilometrů v budoucnu mohlo být ještě víc. Carrera GT je pro mne však stále zemí zaslíbenou. Nicméně není všem dnům konec a jelikož v Autosalonu budu dělat hodně „bazarovek“, mohlo by se poštěstit, nebo ne?
S čím jezdíš v soukromém životě?
V soukromém životě jezdím nejraději s Porsche 911. Mám generaci s posledním hydraulickým posilovačem řízení a je to velmi spolehlivé i překvapivě úsporné auto!
Jaké jsou tvé kariérní cíle?
Říká se, že jednu věc si člověk za peníze nekoupí. A sice zdraví. Osobně si však myslím, že toho, co si za peníze koupit nejde, je mnohem víc. Třeba uznání. Uznání, že dělám věci dobře a že to, co dělám, má skutečný smysl. To je můj hlavní cíl. Musí to motivovat, bavit lidi a ano - dávat smysl! No a co bych si hodně přál, je zúčastnit se některého závodu v rally.