Splnil jsem si dětský sen. Test kupé Škoda 110R protkaný spoustou emocí a nostalgie

Četl jsem nejednu anketu na téma "Nejhezčí škodovka všech dob" a mnoha jsem se i jako porotce zúčastnil. Velmi často byl výsledek jasný -  nejkrásnější škodovkou byla zvolena Škoda 110 R. Auto, které bylo mým dětským snem a které jsem nejednou na parkovištích obdivoval. Teď se mi po dlouhých letech naskytla možnost se s ní svézt, takže předem upozorňuji, že následující řádky budou plné mých emocí a nostalgie.

V rámci oslav 125 výročí Škoda Auto přišel z Mladé Boleslavi zajímavý mail: "Máme pro Vás připravenou zrenovovanou Škodu 110 R a můžete se s ní svézt.". Od té chvíle jsem tajně doufal, že volba vyslaného zástupce padne na mě. A SPLNILO SE! Pravda, s blížícím se termínem utíkaly dny stále pomaleji a já se na převoz vozu z Kvasin do muzea v Mladé Boleslavi těšil jako malé dítě na Ježíška.

Když konečně nastal den D, vyběhl jsem ihned po probuzení doma se snídaní na balkon a koukám na oblohu, na které se honí dešťové mraky. "Dneska mi ale náladu nic nezkazí," říkám si, nicméně pro jistotu beru dvoje boty a náhradní oblečení. Kdyby náhodou... Nezapomínám ani na hadr na okna, protože si vybavuji, jak se nám rosila v naší Škodě 120L.

Po frekventované silnici přijíždím ke kvasinskému výrobnímu závodu a už na dálku vidím krásně rozzářený auťák. Jeho obsluha se mě ptá, zda-li potřebuji nějaké školení, a já odpovídám, že ne, že už jsem trochu staršího data výroby, autoškolu jsem dělal na Škodě 105 a první roky strávil za volantem Škody 120.

Vyrážím. Soustředím se na první rozjezd, abych si neudělal ostudu - povedlo se! Vzápětí mě pohltí nostalgie. Slyším ten škodovácký zvuk, který jsem minimálně 25 let neslyšel, ale také narážím na první problém. Neskutečně úzký věnec volantu mají mé dlouhé prsty problém pevně držet. Snad nebudu muset během jízdy nikde řešit žádnou krizovku. Auto má také pouze jedno venkovní zrcátko, a to na levé straně. Na to jsem si také odvyknul, a tak nezbývá, než při přejíždění do pravého pruhu dvakrát otočit hlavou.

Jak se takhle mohlo jezdit? :-) Jak takhle s námi mohli jezdit naši rodiče na dovolenou? Jak to zvládali bez klimatizace? Odpovědi jsou jednoduché. Celý svět se zrychlil a vzdálenosti se zmenšily. My jsme jezdili na dovolenou na 60 km vzdálenou Vranovskou přehradu a v půlce cesty jsme stavěli na svačinu. Když jsem v září spolužákům vykládal, kde jsme byli, strašně to obdivovali a záviděli.

Po pár desítkách kilometrů si na sebe však bez problémů zvykáme. Sedět za volantem Škody 110 R je návykové stejně, jako dobrá čokoláda. Miluji vůni toho auta, zvuk a všechny nedokonalosti, které nelze z pohledu dnešního rozmazleného řidiče přehlédnout. Nad každým úkonem je třeba se zamyslet, zda je nutný a jak ho provézt. Každé zaváhání znamená diskomfort, nebo chcípnutí motoru.

Nejsem velký znalec automobilové historie, tak mě překvapuje, že Škoda 110 R již má kotoučové brzdy. Fungovaly skvěle, ale stejně jsem měl na mokré silnici před každým brzděním trochu obavy, aby se mi přední kola nezablokovala. Naopak na výjezdu ze zatáčky mě bavilo probrat všech 62 koní a nechat smýknout zadek auta. 62 koní sice není bůhví jaká hodnota, ale Škoda 110 R měla hmotnost výrazně pod magickou hranicí jedné tuny, takže umí být docela zábavná.

Dnešní řidič už nemá šanci si užít řízení. Na cestě do práce, na dovolenou, na nákup za něj nespočetněkrát zasáhne elektronika a v lidech vyvolává falešný pocit toho, jak skvělými řidiči jsou. Z mého pohledu dnešní řidič není řidič, ale vodič. V podstatě určuje jen směr jízdy a o mnoho důležitého se postará řídicí jednotka vozu.

Škoda 110 R je pro mě nejkrásnější škodovkou všech dob a asi i dlouho zůstane. Dnešní doba nedá šanci vzniknout u “obyčejné” značky tak krásnému modelu. Škoda :-(

Podrobný test Škody 110 R uvidíte zítra, ve středu, v premiérové epizodě TV pořadu Autosalon na Prima COOL od 20:15.