Byl jsem zvědavý, jestli to půjde, říká konstruktér motorky poháněné desetiválcem

Benzinový dvoutaktní dvouhvězdicový desetiválec. To je jen těžko představitelný motor, který pohání unikátní český motocykl Bistella. Zkonstruoval ho jednatřicetiletý Marek Foltis ve své dílně. Trvalo mu to dva roky a ještě šest měsíců před dokončením nevěděl, zda motor vůbec může fungovat. „Chtěl jsem jednoduše vyrobit něco, co ještě neexistuje,“ říká v rozhovoru pro Autosalon.tv.

Nemůžu začít jinak: Jak vás něco takového napadlo?
Ono se říká, že lidi nemají nápady, ale nápady mají lidi. A Bistella si asi vybrala mě. Asi nemám kontrolu nad svou kreativitou. Jediné, co jsem dělal, bylo, že jsem se svůj nápad snažil udržet, aby byl reálný.

To ano, ale někde jste přece musel najít inspiraci k tomu, abyste vyrobil dvouhvězdicový desetiválec.
Když už jsem se rozhodl, že postavím nějaký motor, tak jsem chtěl postavit takový, který ještě neexistuje. Běžné motory, jako jsou řadové, véčka, nebo i hvězdicové mají své kuchařky. Jde o skripta, kde si člověk najde třeba 40 stránek s rovnicemi a nákresy, tedy takový návod, jak postupovat krok za krokem. Já jsem ale chtěl něco, co není nikde popsané, abych si musel kroky vymyslet sám a aplikovat své znalosti mechaniky a fyziky. Proto jsem si vybral něco, co není. Víte, když jsem promoval a viděl schopnosti některých mých spolužáků, tak jsem si řekl, že diplom je k ničemu. Že potřebuji něco, na čem dokážu, že znalosti opravdu mám. Bylo to trochu ješitné, ale třeba na trhu práce je podle mě laťka hodně nízko.

Takže vy jste motorku vyrobil i proto, abyste ji mohl ukázat, když budete žádat o práci?
Tohle bylo sekundární, primárně byla touha něco takového vůbec postavit. A také jsem chtěl sám sobě dokázat, že ty vědomosti ovládám. To se dělá nejlépe právě na projektu, protože pokud to člověk neumí, tak ho nedokáže dokončit. Prostě jsem byl zvědavý, jestli je to možné.

Když jste motor začal stavět, nevěděl jste, jestli bude fungovat. Kdy jste přišel na to, že bude?
Asi rok a půl od začátku práce, tedy půl roku před koncem. Když motor poprvé nastartuje, tak už musí existovat, být zaplacený. Vy už to všechno máte pohromadě a nevíte, jestli je to možné. A já si nebyl ani jistý, jestli tuhle koncepci motoru nikdo přede mnou nepoužil třeba proto, že to nejde. Že je tam nějaké ale a já to jenom nevidím, protože mé znalosti nejsou dostatečné. Nastartování byl zlomový bod. Samozřejmě se motor asi po minutě zadřel, ale to bylo jenom tím, že se mu povolily dva šrouby.

Byl to nákladný projekt?
Zvládl by to každý, kdo by chtěl. Nebyl o moc dražší než můj ojetý citroën. Dost věcí by ale šlo udělat i levněji. Nežijeme moc dlouho, a tak jsem s tím projektem nechtěl strávit třeba 10 let. Chtěl jsem ho mít co nejrychleji hotový, tak jsem hodně věcí outsourcoval. Zadával jsem různým firmám výrobu dílů a byl jsem ochotný zaplatit tržní cenu, aby byly dřív vyrobené. Firmy pracují efektivněji než já ve své dílně. Nicméně věci, které potřebují lidskou ruku, jsem dělal sám. Byly to například výfuky, sání nebo kompletní elektrika. Na dvouhvězdicový desetiválec prostě nekoupíte zapalování v obchodě. A pak přibyla i spousta ruční práce s pilníkem.

Kde jste na to vzal čas?
Řešil jsem to tak, že jsem jel v takovém dvoudenním cyklu. Jeden den jsem byl v dílně, kam jsem přijel rovnou z práce a vydržel třeba do tří do rána. Pak jsem čtyři hodiny spal a jel zase do práce. Druhé odpoledne jsem ale trávil doma s manželkou jako normální člověk, aniž bych na motorku sáhl. A další den zase do dílny a tak pořád dokola. Samozřejmě jsem musel vyškrtat všechny ostatní koníčky. Hospoda s kamarády byla spíš jednou za měsíc než každý týden. Život byl hlavně manželka a motorka a pak úplně ty nejnutnější věci. To jinak nešlo.

Bistella není zdaleka váš první projekt. Četl jsem o vás, že jste si ještě jako kluk vyrobil dokonce turbínový motor.
To mi bylo 16 a pamatuji si, že jsem objížděl kovošroty a hledal velké turbodmychadlo z nějakého motoru z tatry nebo liazky. V batohu jsem měl pilku na železo, tak jsem ho vyřízl, vykoupil za cenu železa a na klíně na pionýru dovezl domů. Tam jsme k tomu s tátou přidali staré lešenářské trubky a nějaká další železa a pak jsme posvařovali spalovací komoru. Přívody paliva jsme vyrobili z hadiček, které jsme našli a turbínový motor do pionýra byl na světě. Nikdy to moc dobře nejezdilo, ale dělalo to velký rambajz, což bylo pěkné. Byl to vlastně jen takový nápad. Bistella je samozřejmě složitější, ale také přišla10 let po tom pionýru.

Kde jste získal vztah k motorkám?
Ve 13 mi děda spravil pionýra a od 15 jsem si ho opravoval už sám. Našel jsem si kamarády, kteří měli podobný koníček a společně jsme se na těch motorkách učili. To byla dobrá škola, protože člověk udělá všechny ty chyby ještě ve věku, kdy to tolik nevadí.

Plánujete postavit i další motorku?
Určitě, akorát mě teď čeká pár životních křižovatek. A tak nevím, jak to se mnou bude vypadat za rok. Rád bych další motorku také nedělal sám, ale s někým. Moje ambice je kvalifikovat se na mistrovství světa ve stavbách motocyklů. Na to Bistella ještě nestačí, protože je na ní hodně sériových dílů, takže kvůli tomu budu muset udělat celou motorku. A to bude zaručeně ještě složitější projekt než tenhle.

A navíc to bude pořádný problém s homologací.
To už určitě homologovat nebudu. Bistella, to byl malý zázrak, že jsem narazil na skvělé úředníky, kteří mi říkali, jak vše vyřešit tak, aby to prošlo. Přemýšleli se mnou, což bylo klíčové. Myslím si, že už mi vyšli natolik vstříc, že nevím, jestli je chci žádat ještě o další laskavost. Pokud postavím motorku i s rámem , tak je legislativa natolik komplikovaná, že homologace zřejmě nebude možná.