S CFMOTO na Papui Nové Guineji: Pavel Liška v rozhovoru popisuje slasti a strasti drsného mototripu

Když se parta motorkových Vandráků, kterou tvoří Pavel Liška, Honza Révai a Hynek Bernard, rozhodovala, kam po dobrodružstvích ve Střední a Jižní Americe či na Kavkaze vyrazit, padla volba na poněkud nemotorkářskou destinaci jménem Papua Nová Guinea. Ano, jihoasijský ostrovní stát, který v minulosti proslul jako území „Lovců lebek“, byl po tři měsíce svědkem nájezdu českých „exotů“, kteří se hned tak něčeho (a někoho) nezaleknou. Problém byl v tom, že Pavel tak nějak zrovna nevěděl, na čem jet - tedy aspoň dokud nezkřížil šibalské mrknutí oka s Edou Šlampou, šéfem českého CFMOTO a nadšencem pro každou „špatnost“. Slovo dalo slovo a za pomoci Tomáše Padevíta z Gravemoto.cz se začal rodit speciál, jaký nemá na světových enduro tratích obdoby. Ano, když výzva, tak pořádná. Domovem Lišákova pozadí na strastiplných kilometrech džunglí se totiž stal původně silniční stroj CFMOTO CL-X 700, nedoceněná motorka, která toho umí fakt hodně. O tom, jak se s ní na Papui žilo i o strastech a slastech tropického výletu jsou následující řádky.

Papua Nová Guinea není zrovna tradiční motorkářskou destinací, jak vás napadlo vydat se zrovna tam? 
No jasně, že Papua není tradiční motorkařská destinace, to je pravda, a právě proto nás to lákalo. Ale rozhodně to není tak, že si vybíráme destinace podle toho, kde budeme na motorkách exoti. Jen prostě... jakákoli překážka je pro nás výzvou. A proč tedy Papua? Už na cestě Střední Amerikou byl pro nás cestovatel, etnolog a spisovatel Miloslav Stingl takovým naším guruem, duchovním rádcem. A nemělo tomu být jinak i u naší další výpravy. Pan Stingl nás ale mezitím bohužel opustil, a tak byla další destinace jasná. Když jsem se ho totiž kdysi ptal, kam by se ještě rád naposledy podíval, rozzářila se mu očka a bez váhání řekl: „Papua Nová Guinea, pánové!“ Ta cesta byla tedy tak trochu na jeho počest.

Tak trochu?
No, spíš hodně. Miloslava Stingla jsme vzali na Papuu sebou. Domorodcům jsme tam sehrávali loutkové divadýlko, o jeho cestovatelském životě. Vezli jsme s sebou i vyřezaného Stingla ze dřeva jako loutku. Tahle cesta byla hodně jiná než všechny naše předešlý.

Výlet do nejdivočejších končin teplé části Asie si žádá kvalitní techniku. Čím to, že ses po předchozích expedicích rozhodl změnit stroj a přesedlat na CFMOTO 700CL-X Adventure?
Vlastně nikdo z nás nejel úplně na svý motorce. Všechno byla velká náhoda, která nám zahrála do karet. Hynkova stará KTM nebyla úplně ve stavu, že by ten trip bez gruntovýho servisu dala, navíc do terénu na Papuu se hodila motorka co nejvíc lehká a samozřejmě do terénu, ale zároveň aby ještě něco uvezla. Já jsem se svojí starou 1000 Afrikou Twin, se kterou jsem projel Jižní Ameriku spokojenej, ale na tuhle cestu byla ještě o dost těžší, než Honzova Tenerka. Při natáčení testu CFMOTa CL-X 700 pro Autosalon jsem se ale potkal s Edou Šlampou a bylo vymalováno. Z motorky jsem byl nadšenej a Eda na mě, at jedu teda na Papuu na ní.

To se asi zbláznil, ne?
No, trochu jo. Jasně, že CL-X 700 je sice mnohem lehčí než moje afrika. ale ani verze Adventura není stavěná do takovýho terénu, jakej jsme potřebovali projet. Eda tedy na to, že mi ji ještě trošku doupraví, a že my Vandráci, přece máme rádi výzvy... Hmm, dobře no. Nakonec mě ukecal s tím, že sledoval naši cestu po Jižní Americe, že se mu náš projekt líbí a když do týhle výzvy s jejich motorkou půjdu, bude pro něj čest stát se naším partnerem a celý projekt oni podpoři. Wow! To znělo super. Přestože si celej tenhle náš projekt, kterej jsme si vymysleli, snažíme ufinancovat sami, bez pomoci fanoušků, lidí co nás mají rádi a fandí nám, by to nešlo.

Co všechno bylo potřeba upravit, aby uvezla tebe i s vybavením těmi nejhoršími cestami – necestami?
Tak to by ti nejlíp řekl Martin z throttle punk, kterej se do ní pustil a co šlo, a co by mě mohlo být ku prospěchu, dotunil. Zaměřuje se na tunění motorek na míru a hodně spolupracuje právě s CFMOTO. Co si pamatuju, tak od takových kosmetických změn, ale funkčních a praktických,  jako jsou blastry, grippy, sklopný zrcátka, zásuvky na nabíjení navíc, další přídavný světla, po nezbytný padáky, kryt motoru, tedy pořádný brnění, prostě všechno co bylo na Papuu nepostradatelný. Pohrál si ale zásadně i s motorem, upravil sání, mapu řídící jednotky, zvedl prostě nějak výkon celý motorky, tomu já už vůbec nerozumim. Jen to, oč jsem já stál nejvíc, do toho jsme se nakonec nepustili protože to by už byl zásah velkej a ne levnej, tzn. že jsem chtěl vepředu aspoň 19" kolo, čímž by tu motorku i trošku zvednul. Martin každopádně stroj skvěle připravil, a při tom vlastně skoro úplně běžně, tak jak si motorku může dotunit kdokoli jinej.

Vysloužilo si od tebe tohle brutální CL-X během cesty nějakou přezdívku? 
No napovídali jsme si za ten trip spolu hodně, hodně jsme se povzbuzovali, někdy i na sebe nadávali, ale taky se vzájemně hodně nachválili. A hodně jsme toho spolu taky napadali.  Zažili jsme toho za ten fakt čas dost. Říkal jsem jí Koník. To bylo pořádád: „Koníku, pod', to dáme!“    

A nechtěl jsi toho náhodou po původně silniční motorce trochu moc?
No, my jsme se s Koníkem vlastn pořádně poznávali až tam, do tý doby jsem na tý motorce strávil jedinej den, kdy jsem s ní točil Autosalon. Když pak byla od Martina dotuněná, zbývaly mi dvě hodiny na svezení, než jí dali do bedny a odcestovala za oceán. No a hned na začátku naší cesty na Papue jsme si toho na sebe naložili s motorkama nejvíc, protože jsme si naplánovali cestu přes hory, která byla pro nás všechny hodně náročná.

Jak útrapy loutkové divadlo, které si vezl na nosiči? 
No to byl další velkej hendikep. Když si vezmeme, že jsem měl z kluků tu nejmíň vyhovující motorku na takovou cestu a do toho jsem vezl ještě divadýlko, tak jsem byl předurčenej k tomu, abych se často válel. Ale zároveň jsem měl aspoň alibi. S Honzou se na cestách pořád štengrujeme, ale je fakt že to byl on, kdo mi nejvíc pomáhal stavět se na nohy, protože Hynek se snažil zas co nejvíc točit. To, že padali i kluci a to, že ten můj koník byl ve finále ve svý motorkářský kategorii úplně jinde, než motorky na kterých jeli ostatní, mi dodávalo sílu pokračovat a nevzdávat to, naopak s nima držet krok a dokázat, že na to s Koníkem máme. A nakonec jsme to se vzájemnou pomocí s Koníkem dali. A hlavně, dalo to i to naše loutkový divadlo! Speciální velkej kejs, doslova kufr, nám geniálně na míru vyrobil Tomáš Padevít z Gravemoto. Pomohl vymyslet a vychytat mechaniku, jak kejs proměnit v divadýlko a zase jej složit, připevnit a jet dál. Od něj jsem měl i postranní kufry a to co vydržely, to bylo neuvěřitelný! Honzovy se i  z malých pádů kolikrát zmuchlaly jak papír. Já jim dával na prdel mnohem víc a vyklepával jsem jenjednou. Tomáš Padevít je holt velkej motokouzelník.

Dostal ses na Papui někdy s motorkou fakt do úzkých?  
No bylo to fakt asi ty první dny, kdy jsme se poznávali s Koníkem a zároveň si naložili tu nejtěžší část cesty. Musel jsem často odhadnout, kde to ohulit a zkusit to nějak ustát a vyjet a kde raději stoupat pomalu po čtyrech. Hodně jsem fakt pocitoval 18" kolo vpředu a i to, že jsem byl nízkej, dvakrát jsem urazil vejfuk. Zároveň jsem nechtěl riskovat pád ve větší rychlosti, kvůli motorce, divadýlku a taky sobě. Vyřadit motorku nebo sebe by ohrozilo celej projekt. Ta motorka opravdu byla tam, kam vůbec nepatří. Ale to už byla součást plánu. Na jednu stranu to byla ta výzva, ale na druhou jsem fakt už potil krev, chyběla mi síla. Po prvních pár stovkách kilometrů v terénu jsem už pak dokázal víc předvídat co si můžeme s Koníkem dovolit a kde naopak je třeba brzdit nadšení. Plazili jsme se po šutrech do kopce, brodili přes řeky, sjížděli přes vymletý koryta... Když pak vezmu v úvahu menší terén, šotolinu, zpevněný cesty nebo asfalt, tam to s naloženým koníkem byla jen radost. Fakt mě ta motorka překvapila. Vlastně nás všechny.

Pomáhali jste si, když už někdo nemohl dál fyzicky ani duševně?  
Museli jsme si pomáhat. Od toho tam jsme. A posilovalo nás, že každej měl někdy tu svoji chvilku. Nikdo z nás nebyl brzdou. Krom toho, že nám jde o stejnou věc, tak jsme taky každej úplně jinej a umíme se čím dál líp doplňovat. Každej má vlohy trošku na něco jinýho, my už to trochu tušíme a snažíme se doplňovat, místo toho, aby jsme naráželi. Naučili jsme se to až tady, až po Střední Americe.

A na závěr, po tom všem…nejel bys raději příště na echt terénním a lehkém CFMOTO 450MT?
No, určitě. Už jsem si ji vyzkoušel a těším se na to. Ale zase nejsem z těch, co mění často starý za nový a tak svý Africe zůstanu ještě asi dlouho věrnej. To víš, že všechno jde dneska rychle dopředu, ale CFMOTO, který nemá ještě zvuk jako Honda, BMW a KTM na tom s kvalitou není o nic hůř a neplatí už vždycky všude taková ta poučka, že „nejsem tak bohatej, abych si mnohl kupovat levný věci.“ Oni někdy ty levnější věci už dokážou fungovat podobně nebo i líp než ty drahý. Neplatí to samozřejmě všude, proto je potřeba si to sám vyzkoušet. A za CL-X 700 a CFMOTO obecně můžu říct, že tyhle stroje za zkoušku fakt stojej.