Nebaví vás při jízdě autem na místě spolujezdce okolní krajina? Leťte místo toho třeba do vesmíru

  Když asi před deseti lety skupina Jaguar Land Rover spolu s firmami HoloVis, Sony nebo Sun Microsystems vytvořila vývojové centrum pracující s virtuálními prototypy, byla ještě celkem za exota, zvlášť když do projektu nasypala hned celou miliardu korun. Na druhou stranu ani náhodou nebyla první, vždyť i Škoda Auto s počítačovým zobrazováním začala ještě na konci minulého tisíciletí. Dneska už ovšem brýle otvírající svět virtuální reality používají všichni, u nichž to má aspoň nějaký smysl.

Designéři si je současně nasazují na různých kontinentech, aby se společně podívali na počítačový model připravovaného vozu, dělník s nimi trénuje, než ho pustí k lince, skladník hledá patřičný díl, aby si jeho čárový kód načetl vestavěnou kamerou, technik se s brýlemi naklání nad opravovaný vůz, protože díky nim virtuálně vidí skrz plechy a plasty a hned se mu zobrazují vhodné servisní postupy atd. atd. V některých showroomech si je můžete vzít, abyste si „ohmatali“ auto, které tam aktuálně nemají, případně se doma díváte na obraz, který snímají brýle dealera, jež za vás prolézá vyhlédnutý automobil někde v dalekém studiu.

Ovšem virtuální realita může sloužit také k zábavě, jka dokazuje vývoj automobilky Porsche. Nudíte se ve fádní krajině nebo nekonečné zácpě? Jako pasažér si nasadíte speciální brýle se sluchátky a vyspělý software vás přenese třeba do kosmu nebo atraktivnějšího regionu, eventuálně třeba i nechá na stejném místě, ale přenese do jiné historické doby. Aby vám nebylo špatně, přenášejí se skutečné pohyby auta, v němž sedíte, do dynamiky obrazu, který vidíte. Volit můžete třeba mezi pohledem na vlastní auto nebo “onboard” režimem, podobně jako v RPG hře. Vývoj ještě není úplně dokončen, ale příští rok by už něco podobného k dispozici být mohlo. Chytrý headset ovšem může mít také řidič. Na světě už jsou programy, kde tato pomůcka slouží k výuce adeptů řízení.

  Jenže zrovna výše zmíněné aplikace s sebou přinášejí jedno velké riziko. Když totiž před očima máte asi deset centimetrů tlustý kus elektroniky, je vaše hlava rázem “nestandardní”, s čímž ovšem nepočítá naprogramování airbagu. Takže ten při explozi trefí vaši hlavu mnohem dříve, ne až v tu správnou chvíli, tedy když se vyfukuje. Ve výsledku vás tedy čeká horká čenichovka umocněná tím, že vám do obličeje vrazí tvrdý plast. V souvislosti s nehodou potom vyvstává ještě jeden problém: člověk náhle vytržený z virtuálního světa vůbec netuší, kde je. Takže nemůže správně navést pomoc. Tady ale snad pomůže eCall...