Retro
Před šedesáti lety se v Moskvě konal autosalon, který měl s Ženevou či Paříží pramálo společného
Prohlédněte si unikátní fotky z automobilové sekce Výstavy úspěchů sovětského hospodářství
21.05.2022 07:25
Zdroj: tiskový servis VDCHN
Rok 1962. V Československu pomalu krachovala třetí pětiletka, na Letné se chystá demolice Stalinova sousoší známého jako fronta na maso a do bratislavských Chemických závodů Jiřího Dimitrova začala proudit ropa z ropovodu Družba. Instalací sovětských jaderných hlavic na Kubě eskaluje studená válka do karibské krize, díky níž se svět ocitá na pokraji třetí světové války. Do RVHP je přijato Mongolsko. Dál ale běží i každodenní život a do popředí se stále více dere konzumní způsob života s jeho požitky, mezi které neodmyslitelně patří také auta. Zatímco na Západě slaví v tomto roce premiéru modely jako Alfa Romeo Giulia, Ferrari 250 GTO nebo Renault 8, u nás si musíme vystačit s klasickými Octaviemi a mnoha druhy motocyklů. To všechno ale není nic proti přehlídce automobilového pokroku Sovětského svazu.
Přehlídka úspěchů
Sovětský automobilový průmysl, to byly až do konce 50. let především těžké nákladní vozy, bojová technika a sem tam nějaká ta vládní limuzína. Aut dostupných aspoň teoreticky běžným občanům bylo naprosté minimum a patřily mezi ně především Moskviče. K Volhám nebo dokonce Pobědám se dostali přinejlepším taxikáři.
Věrno známé stupnici velký - větší - sovětský budoval bolševický režim v Moskvě už od roku 1939 rozlehlý areál permanentní Výstavy úspěchů národního hospodářství (rusky Vystavka dostiženij narodnogo chozjajstva). Smyslem bylo prezentovat úspěchy jednotlivých republik, krajů a oblastí SSSR a k tomuto účelu tu ve stylu socialistického realismu bylo vybudováno několik pavilonů, přičemž každý z nich představoval určitou oblast a byl také vyzdoben motivy typickými pro ten který kraj.
V roce 1962 zde byl vedle kosmických raket, kombajnů, těžebních strojů nebo Jurije Gagarina, který téhož roku jako první člověk letěl do vesmíru, vystavován také výkvět sovětského automobilového průmyslu. Pro běžné občany šlo o vysoce atraktivní záležitost, neboť na ulicích byla ryze osobní auta neurčená byrokratům k vidění stále poměrně málo. Díky restaurovaným fotografiím z archivu VDNCh si tehdejší nabídku můžete dnes prohlédnout v plné kráse.
Věrno známé stupnici velký - větší - sovětský budoval bolševický režim v Moskvě už od roku 1939 rozlehlý areál permanentní Výstavy úspěchů národního hospodářství (rusky Vystavka dostiženij narodnogo chozjajstva). Smyslem bylo prezentovat úspěchy jednotlivých republik, krajů a oblastí SSSR a k tomuto účelu tu ve stylu socialistického realismu bylo vybudováno několik pavilonů, přičemž každý z nich představoval určitou oblast a byl také vyzdoben motivy typickými pro ten který kraj.
V roce 1962 zde byl vedle kosmických raket, kombajnů, těžebních strojů nebo Jurije Gagarina, který téhož roku jako první člověk letěl do vesmíru, vystavován také výkvět sovětského automobilového průmyslu. Pro běžné občany šlo o vysoce atraktivní záležitost, neboť na ulicích byla ryze osobní auta neurčená byrokratům k vidění stále poměrně málo. Díky restaurovaným fotografiím z archivu VDNCh si tehdejší nabídku můžete dnes prohlédnout v plné kráse.
Zdroj: youtube.com
Život v SSSR v roce 1961 očima propagandistického filmu. Realita byla nesrovnatelně nuznější.
Původ jmen automobilek SSSR
Ruské, resp. sovětské automobilky nikdy neměly klasická jména, jak je tomu zvykem ve zbytku světa. Jejich název byl obvykle odvozován od místa výroby, případně od jména význačného politického činitele.
- VAZ – Volžský automobilový závod
- KIM – Moskevský automobilový závod pojmenovaný po Komunistické internacionále mládeže.
- MZMA – Moskevský závod malolitrážních automobilů. Po roce 1945 se továrna KIM přejmenovala na ZMA a později MZMA, zároveň začala vyrábět automobily pod značkou Moskvič.
- AZLK – Automobilový závod Leninského komsomolu.
- GAZ – Gorkovský automobilový závod.
- UAZ – Uljanovský automobilový závod.
- ZAZ – Záporožský automobilový závod.
- LuAZ – Lucký automobilový závod.
- ZiS - Zavod Imeni Stalina, od roku 1956 ZIL - Zavod imeni Lichačova
- RAF - Rižská autobusová fabrika.
- KAMAZ - Kamský automobilový závod.
- KrAZ - Kremenčuski automobilový závod.
- LAZ - Lvovský automobilový závod.
- MAZ - Minský automobilový závod.
Způsob prodeje aut v SSSR
Nákup nových aut za socialismu byl u nás záležitostí pro silné žaludky. V zemi Velkého bratra to platilo dvojnásob. Nejvyvolenějším darovali auto generální tajemníci zcela bez placení. Váleční veteráni a nositelé vyznamenání měli povoleno si jednou za život koupit auto bez čekání v řadě. Všichni ostatní však museli na auto čekat v průměru sedm až osm let.
Samotný průběh koupě auta byl krajně ponižující. Po mnohaletém čekání dané pořadníkem bylo nutné ještě vystát řadu v prodejně automobilů, kterých bylo jen několik. I v městech jako je Moskva či Petrohrad byl jen jeden "autosalon". Žádná auta v něm však nebyla. Kupující dostal stvrzenku, se kterou šel do zvláštní spořitelny, kde zase vystál řadu.
Pak se vrátil do prodejny, kde vystál další řadu, aby dostal poukaz. S ním odešel do skladu, kde vyčkal příjezdu kamionu s moskviči či zaporožci. Nakonec dostal to, co bylo. A to měl ještě štěstí. Čekání na auto se mohlo výrazně protáhnout kvůli spoluobčanům, kteří se zcela nepochopitelně náhle objevili v pořadníku. Koupit si místo v pořadníku bylo prakticky nemožné: peníze nikdo nepotřeboval, protože se za ně stejně nedalo skoro nic koupit.
Bylo však jednoduché protlačit své jméno do pořadníku přes známých či vyššího stranického funkcionáře. Žádné elektronické pořadí s čísly neexistovalo a prakticky nebylo možné odhalit, zda se člověk v řadě posouvá podle pravidel.
Samotný průběh koupě auta byl krajně ponižující. Po mnohaletém čekání dané pořadníkem bylo nutné ještě vystát řadu v prodejně automobilů, kterých bylo jen několik. I v městech jako je Moskva či Petrohrad byl jen jeden "autosalon". Žádná auta v něm však nebyla. Kupující dostal stvrzenku, se kterou šel do zvláštní spořitelny, kde zase vystál řadu.
Pak se vrátil do prodejny, kde vystál další řadu, aby dostal poukaz. S ním odešel do skladu, kde vyčkal příjezdu kamionu s moskviči či zaporožci. Nakonec dostal to, co bylo. A to měl ještě štěstí. Čekání na auto se mohlo výrazně protáhnout kvůli spoluobčanům, kteří se zcela nepochopitelně náhle objevili v pořadníku. Koupit si místo v pořadníku bylo prakticky nemožné: peníze nikdo nepotřeboval, protože se za ně stejně nedalo skoro nic koupit.
Bylo však jednoduché protlačit své jméno do pořadníku přes známých či vyššího stranického funkcionáře. Žádné elektronické pořadí s čísly neexistovalo a prakticky nebylo možné odhalit, zda se člověk v řadě posouvá podle pravidel.
