Test Volva XC40 plug-in hybrid, aneb jak jsem vzala na milost nejlevnější elektroVolvo

Vzhledem k tomu, že s vozy Volvo ve starších generacích mám bohaté zkušenosti, zajímalo mě, jaké vlastně je jejich nejnovější a nejmenší SUV XC40. Do rukou se mi dostalo až po roce od vydání, nicméně s bonusem ve formě plug-in hybridu. Testování jsem pojala opravdu jako klasický uživatel.

Hned při první jízdě z Průhonic do centra Prahy se mi vybila celá baterie a já pochopila, že nabití občas někde u supermarketu stačit nebude. Nicméně spalovací motor velmi rychle a tiše převzal zodpovědnost za jízdu na sebe a uháněl svižně dál. Je to jedna z nejlepších vlastností XC40, ať máte jakoukoli výbavu.

I když je to tříválec, jezdí velmi svižně a řidič ani nemá pocit, že by seděl v SUV, ale spíš v malém autě do města. Plug-in hybridu musí člověk porozumět a přizpůsobit se mu. I když samotná nádrž, která vám garantuje dojezd dalších 400 km, působí značně uklidňujícím dojmem, ubývající kilometry dojezdu na baterii způsobují podobný stres, jako když nemáte signál nebo wifi a nutně potřebujete být online.

Naučila jsem se tím pádem každý večer napojit auto doma do zásuvky a nechat ho veeeeeeelmi pomalu nabíjet na těch 40 km až do rána. Jednou jsem to zkusila na výkonnější nabíječce u supermarketu a za 30 minut se mi baterie nabila na 5 km. Tudy cesta úplně nevede. Nicméně samotný princip kombinace elektra a spalování mě konečně dovedl k závěru, že plug-in hybridy mají význam, pokud člověk už má vztah k samotnému autu.

Já mám vztah k Volvu, a tak jsem dokázala pochopit, že bude asi lepší mít kombinaci obou motorů v jednom autě než dvě auta, každé s jiným pohonem. Prosím vás, nejsem tak rozežraná… Ale ráda bych jezdila ve městě ekologicky, parkovala zadarmo, ale potřebuju i auto, se kterým naprosto bez problémů dojedu do Mnichova a nebudu muset vyrážet o pět hodin dřív.

Snad je moje seznámení s plug-in hybridem od Volva pochopitelné a něčím pomohlo i vám. Zbytek mých poznatků najdete v přiloženém home videu. Nicméně cenovka, ta se moc vymyslet ani přeskočit nedá: 1 100 000 a ještě k tomu drobné. Uf… Kdy na to našetřim, to nevim.