Co nás nebavilo
Jakmile si sednete do sedadla řidiče, poznáte, že sedíte v lehce předělané dodávce. Nemusí to být vždy k neprospěchu věci, některým řidičům bude spousta vzduchu kolem nich vyhovovat. Málokdo ale u auta za milión ocení tvrdé a ošklivé plasty na přístrojové desce.
Ani přístroje a zejména multimedální systém už nejsou na úrovni srovnatelné s osobními automobily. Displej by mohl mít rychlejší odezvu a větší rozměry. Sice nechybí bezpečnostní asistenti, ale jsou na té nejjednodušší úrovni - například hlídání mrtvého úhlu signalizuje pouze relativně malá diodka ve zpětném zrcátku.
Spotřeba při testu se od hodnoty udávané výrobcem odchýlila o tři litry. Částečně to bylo způsobeno studeným nezajetým motorem, částečně tím, že jsme se pohybovali převážně na dálnici a ve městě. Za těchto okolností bychom považovali za úspěch sedm litrů, osm už je příliš.
Vyjímatelná sedadla jsou sice fajn, ale jen do té doby, než je máte z auta dostávat. Pak si půjdete nejprve zaplatit členství v posilovně. Asi stárnu, ale dávám přednost posouvání, skládání a zajíždění sedadel do podlahy, tedy vlastnostem typickým pro osobní automobily, nikoli pro dodávky.
A na závěr možná trochu subjektivní zápor. Za celou dobu jsme vůbec neměli sebemenší pocit, že sedíme v toyotě. Volant, tlačítka, přístroje, páčky, ovladače - to všechno je na první pohled francouzské. Toyotu tady reprezentují pouze znáčky a to je fakt zoufale málo. Pochopíme, že v dnešní době není ani pro velké automobilky rentabilní vyvíjet vlastní užitkové modely, ale aspoň trochu volné ruce pro personalizaci Toyota dostat mohla. Třeba jako v případě malých trojčat vyráběných v Kolíně.
