Norsko jako ráj elektromobilů? V Oslu možná, na zamrzlém severu ale ještě dlouho ne

Když se pohybujete na severu Norska, první, co vám řeknou místní, je, že tady někoho z Osla dlouho neviděli. Lidé z hlavního norského města sem nepřijeli ani za Covidu. Nestalo se tady to co u nás, že Češi objevovali Českou republiku.

Možná proto překvapí skladba vozového parku. Elektromobily v zimě jsem tady viděl zhruba tak často jako v České republice, tedy sporadicky. Nabubřelou Teslu měl většinou zaparkovanou starosta před místní radnicí. Sem tam se na silnici mihnul elektrický Hyundai, Škodovka nebo obstarožní BMW i3. Rozhodně nešlo o žádnou elektrickou záplavu, a není divu.

Hustota nabíjecích stanic na severu nebyla bůhví jaká. Teploty dramaticky pod nulou a nevyzpytatelná dopravní situace, kdy se silnice díky počasí nečekaně uzavírají, elektromobilu taky nenahrává.

Poměrně často tady byly k vidění velké americké pick-upy, a když jste šli nakupovat, tak před obchodním domem stála desítka klasických benzinových nebo naftových aut s nastartovaným motorem. Bez řidiče a posádky, protože ta nakupovala a určitě se jim nechtělo vracet zpátky do promrzlého automobilu. A tak ho nechali nastartovaný, dělá se to tady naprosto běžně. Kam se poděla ona příslovečná norská neutrální uhlíková stopa?

Na severu Norska si člověk všimne další zajímavé věci. A sice poměrně početné flotily sněžných skútrů. Některé jezdí pro práci, ale většina z nich pro zábavu. Nepředpokládám, že by plnily dramatické emisní normy EU6 s patřičnými přívlastky.

Rovněž ranní procházka norskými přístavy nezavání jarními květinami, ale spalinami linoucími se ze stovek l různě velkých lodí, které bez jakýchkoliv restrikcí vypouští do planetárního klimatu pěkný hnusy.

Snažil jsem se najít, kolik lodí je v Norsku registrovaných, a našel jsem pouze jednu statistiku. Ta mluví o čísle 16 - 20 000. Šlo ovšem o lodě nad 12 m délky. Další tisíce lodí, malých rybářský bárek, osobních člunů statistika nezahrnuje.

Pokud tedy někdo hlásá do světa, jak zachraňuje planetu a snaží se být uhlíkové neutrální, já bych mu do té neutrality započítal i ony sněžné skútry a lodě, a hned by bylo nad slunce jasnější, že by se elektrických aut v Norsku muselo prodat dvojnásobné množství, aby se jejich emise vyrovnaly.

Důležité je taky vědět, že elektřina v Norsku je extrémně levná a to i teď po celosvětovém zdražení. Aktuálně ji Norové mají výrazně levnější než my, a stát jim na ni ještě přispívá.

Ono se o té elektromobilitě moc hezky mluví a je to určitě moc zajímavý politický klacek. Každá evropská země ale díky svému energetickému mixu stojí na startovní čáře elektromobility v jiné pozici. Dá se to přirovnat k tomu, jako kdyby při sprintu na 100 m vedle sebe stál špičkový atlet, kluk z Moravy, co má rád pivo, silná padesátiletá žena, maminka s kočárkem a vedle ní vozíčkář. Přičemž politický klacek Evropské Unie po všech chce, aby se stali v co nejbližší době atletem.

Garantuju vám, že ani Norsko nebude stoprocentně prodávat elektromobily. A to ani v roce 2025, ani v roce 2050. Vzhledem k jeho severským oblastem bude udělovat výjimky, protože lidé někde za polárním kruhem elektromobil k běžnému životu, ani v tak ekologicky orientované zemi jako je Norsko, nechtějí. Oni by si ho vlastně nekoupili ani mnozí lidé v Oslu, kdyby se elektromobily musely prosadit tržně a neměly protekční výhodu dotací.

Ale znáte to, pro záchranu planety udělá politický klacek všechno...