Co je to vlastně full hybrid?
Takzvaný full hybrid (HEV), někdy také strong hybrid, případně kombinovaný hybrid, patří mezi nejrozšířenější elektrifikované pohony na trhu. Vůbec poprvé s ním přijel japonský gigant Toyota, který jej začal montovat do vozu Prius. V současnosti je však
„plným hybridem" osazena téměř celá modelová řada značky včetně světových bestsellerů Corolla a RAV4. Toyota už ale zdaleka není jedinou automobilkou, která tento systém využívá.
Full hybrid se objevuje rovněž v cenících bratrského Lexusu, Kie, Renaultu, Hondy, Hyundaie a spousty dalších. Hnací nápravu může zpravidla roztáčet jak spalovací motor samostatně, tak i elektromotor, případně kombinace obou dvou. Ve srovnání s mild-hybridy zvládnou auta s příponou HEV absolvovat i pár kilometrů čistě na elektřinu, ale ne zase tolik jako plug-in hybridy.
Rozdíl je také v dobíjení akumulátoru. Zatímco u mild hybridů a full hybridů se baterie obnovuje pouze rekuperací (proces přeměny kinetické energie dopravního prostředku zpět na využitelnou elektrickou energii při brzdění) nebo za pomoci spalovacího agregátu, plug-in hybridy lze nabíjet také ze zásuvky či dobíjecí stanice. V tom je ale současně také jejich největší nevýhoda - pokud nejsou nabité, moc nejedou a pálí spoustu paliva, o emisích nemluvě. Klasický hybrid je v tomto směru mnohem soběstačnější.
Největší výhodou kombinovaného hybridu jsou potom rozličné jízdní režimy. Řidič si sám volí, zda chce jet čistě na elektřinu, nebo jestli chce oba pohony kombinovat. Výhradně spalovací motor běží jen v případě, že uháníte vysokou rychlostí. Potěší též fakt, že z hybridní technologie těží úplně nejvíce, a zároveň má nejdelší životnost. Neduhem je především složitost systému a s tím spojená vyšší pořizovací cena ve srovnání se spalovacími deriváty, kterou nekompenzuje ani
„protekční" registrační značka s písmeny EL. Full hybridy totiž produkují více emisí, než je předepsaná norma (50 g CO2/km).