Kombík i hatchback. Benzin i diesel. Manuál i automat. Otestovali jsme tři různé verze Opelu Astra

Rozdíl mezi hatchbackem a karoserií kombi označovanou Sports Tourer je u Opelu Astra jeden z největších mezi nižší střední třídou, tedy rodinnými modely. A nejde jen o vnější rozměry, ale o celkový dojem z auta.

Zatímco jízda s pětidveřovým hatchbackem po okreskách je celkem zábavná, kombíku úzké zakroucené silničky nechutnají. Působí dojmem hodně velkého a těžkopádného auta, subjektivně ještě většího, než ve skutečnosti je. Na druhou stranu poskytuje spoustu pohodlí, dokáže se vypořádat s drtivou většinou nerovností. Mnohem lépe se cítí na dálničních úsecích, kde jsme z něj měli pocit auta téměř manažerského, dospělého a neochvějného.

To ale není nic nového, taková byla Astra Sports Tourer vždy. Jak s touto charakteristikou ladí tříválcová naftová patnáctistovka pod kapotou? Nic moc. Rozhodně totiž nejde o motor, který by si mohl důstojně bublat v nízkých otáčkách. V těch byla totiž testovaná verze vyloženě marná. Pod 1500 otáček za minutu motor vibroval a po sešlápnutí plynu téměř nereagoval. A vzhledem k dlouhému šestému rychlostnímu stupni, kdy motor při 90 km/h točil cca 1600 otáček, jsem musel velmi často řadit. A to i na dálnici. Po zpomalení na 100 až 110 km/h jsem musel podřazovat na čtyřku, aby motor alespoň trochu zrychlil. Šestka je tak mimo dálnice při jízdě podle předpisů téměř nepoužitelná. Teprve nad 2500 otáček se tříválec zcela zklidnil, nebyly znát vibrace a naopak jsme vnímali koně i newtonmetry pod kapotou.

Ano, musíme brát v potaz, že jsme měli zcela nové auto s několika málo kilometry na kontě, které se postupně zajíždělo a situace se zlepšovala. A to se týkalo i spotřeby. Pod pět litrů na sto kilometrů se nám ale moc nedařilo jezdit, podle výrobce by to mělo být podle reálné normy WLTP kolem 4,5 l nafty na 100 km. Výhoda proti benzinovému tříválci spočívala v tom, že diesel tolik nežral při hodně rychlé jízdě na dálnicích. Kde by benzinový motor bral deset litrů, nafťák se spokojil se sedmi.

Co kombík ztrácí při jízdě, to vrací v praktičnosti. Proti hatchbacku má totiž nejen pochopitelně výrazně delší a objemnější zavazadlový prostor, ale také více místa na nohy a nad hlavou na zadních sedadlech Jde o auto, které převeze pět dospělých lidí, přičemž čtyři velmi pohodlně - a mohou to být i dlouháni.

Testovanou verzi bychom doporučili rodinám, které často cestují na dlouhé vzdálenosti a ideálně po dálnicích. Silnější verze naftové patnáctistovky se pod kapotou kombíku prodává od 535 900 korun v základní výbavě.

Když máme hodnotit Astru jako celek v porovnání s konkurenty, tak absence čtyřválcového motoru ublíží hlavně kombíku. Pro hatchback, s nímž převážně jezdí jeden nebo dva lidé, je tříválec ještě v pohodě. Ale pro rodiny a pod kapotou plně naloženého auta to bude hendikep. Cenově patří Astra mezi dostupnější auta nižší střední třídy, ale existuje i řada vozů, které vycházejí výhodněji. Zejména auta korejských a francouzských značek.