Reklama
Retro

Váš život by býval byl o mnoho lepší, kdybyste si teď nemuseli prohlížet fotky posledních moskvičů

Jurij Dolgorukij, Kníže Vladimir nebo Ivan Kalita. To jsou názvy moskvičů z 90. let, znáte je?
Zdroj: Tiskový servis AZLK

Za vlády divokého kapitalismu prezidenta Borise Jelcina v 90. letech se ve velké postsovětské říši dály šílené věci. V Rusku je "všechno možné" i dnes, tehdy šlo ale o skutečné bizarnosti se silným s nádechem tragikomedie. Před časem jsme v našem seriálu "Poklady stodol a garáží" vzpomínali na legendární Moskviče, které stály u zrodu výroby automobilů v SSSR. Jak jste si asi všimli, kdysi slavná moskevská automobilka už dnes neexistuje, její "předsmrtné křeče" ale dokonale pasují právě do oné ruské mozaiky 90. let. Ještě, že se k nám žádná z těchto modelů nedovážel!

Od deseti k pěti

Dějiny motorismu východního bloku mají podobný příběh jako známé několikadílné dílo Vojna a mír od Tolstého. Vyšlo by to asi na osm set stran, z čehož polovinu by tvořily květnaté popisy okolností děje a druhou polovinu zase květnaté popisy zdlouhavé smrti. Výjimek je jen maličko, ale určitě mezi ně nepatří například ukrajinský Zaporožec, východoněmecký Trabant, rumunský Oltcit, ruský Uran nebo poslední generace Volhy, která se klidně mohla jmenovat Bankrot či Kontokorent. 

Někde mezi těmito ikonami zadlužení  zapadá prachem také pohnutý konec jedné z těch šikovnější ruských automobilek. Ani, řeč je o Moskviči (jinak také Avtomobiľnyj zavod imeni Leninskovo komsomola), který počínaje rokem 1967 zásoboval východní blok technicky nenáročnými, výkonnými, robustními a očividně západem inspirovanými modely 412, kterých už jsme psali.

Na jeho úspěšnou kariéru poté navázal v roce 1986 Moskvič Aleko. nevýrazný vůz s motorem vpředu, pohonem zadních kol, karosérií typu Fastback šlohnutou od Simca 1308, ale upravenou tak, že ji ani vlastní mater neznala (koncern PSA si díky rozsáhlým konstrukčním změnám nenárokoval od Rusů licenční poplatky). Ani Aleko ale není vozem, o kterém vám chceme dnes poreferovat. Tím je něco mnohem, mnohem horšího.
Reklama

Před branami pekelnými

Všechno šlo docela hladce až do roku 1991, kdy byl ruský trh stále ještě dostatečně uzavřen na to, aby nikoho nezajímala kontrola výstupní kvality. Pak už to ale začala být rychle zastarávající bída. I Moskvič zastihla klasická privatizační spirála - neschopnost dodat kvalitní produkt, který vyústil do nízkých prodejů, které vyústily do neschopnosti vyvinout nový, lepší produkt. 

V roce 1996 to už vypadalo, že Moskvič definitivně zemře, ale místo toho se konstruktéři z Moskvy pokusili velký obrat. Představili model 2141-00 a 2141-02 s přezdívkou Svjatogor. A tady, vážení, to začalo být fakt divné. Totiž, do vedení společnosti OAO Moskvič se dostal jistý pan jménem Ruben Asatrjan, který byl za celou modelovou reformu přímo odpovědný. 

Nové Moskviče dostaly například přední optiku od společnosti Hella, spojku Valeo či posilovač brzd Lucas, ale zároveň s tím přišla i reforma jejich názvosloví. A nyní se držte. Základní verze sedanu, který sice začal svůj vývoj spolu s hatchbackem Aleko, ale celých jedenáct let čekal na své uvedení do výroby, se jmenoval "Kníže Vladimir", luxusnější verze se jmenovali "Ivan Kalita" a hatchbacky dostali jméno "Jurij Dolgorukij". Ano, Moskviče se od roku 1997 jmenovali podle známých postav z ruských dějin.

Pozdě bycha honiti

Ke cti může těmto skvostům sloužit alespoň to, že se skutečně zvětšil prostor pro zadní pasažéy. Ruským středním manažerům, kteří mezitím houfně naskočili do vozidel zahraničních značek, byl ale rozvor zvětšený o dalších 20 centimetrů na konečných 2,78 metru totálně ukradený - moskviče se beztak rozpadávaly prakticky pod rukama.

Vladimírů bylo nakonec vyrobeno údajně něco okolo 1500 kusů a paleta motorizací, kterými je moskevský závod ad hoc vybavoval, byla docela pestrá. Byl tu renaulťácký agregát F3R, ale i jeho modernější verze se šestnácti ventily F4R a F7R s výkonem až 145 koní, nechyběl ale i ze "Žiguli" převzatý motor o objemu 1,57 litru a výkonem 77 koní.

Psychedylický pohřeb

A nyní k tématu s názvem "Ivan Kalita". Ivan Kalita je přesně ta věc z titulní fotky tohoto článku a jde tedy už o hodně silnou kávu. Ivan měl představovat vrchol modelové řady, reprezentativní vozidlo - například pro moskevskou radnici, která jedním takovým exemplářem jezdila a nedávno ho dokonce i prodávala v totálně perfektním stavu. Tedy aspoň pokud lze o něčem takovém v souvislosti s tímto povozem vůbec hovořit.

Kalita je vlastně Vladimír, jen prodloužený o dalších dvacet centimetrů na výsledných 4,91 metru. O jeho vzhled se postaral designér Slavo Saakjan, který v minulosti pracoval i pro automobilku ZIL a na jeho labutí písni je to pořádně znát. Prodloužení totiž neproběhlo v oblasti kabiny, ta už měla v základním Vladimiru dost. Dvacet centimetrů přibylo, pěkně ZIL-ovským způsobem, tedy za zadní nápravou.

Vpředu byste našli za každých okolností nevkusnou masku chladiče v rolls-royceovském stylu a světlomety, které absolutně ignorovaly její tvar a zkrátka si jely to své. Nejednoznačné křivky karosérie pokračovaly až do zadní části, která byla přepracována podle pravítka, přičemž dostala zadní světlomety, které by měly ucházející tvar, kdyby je někdo otočil o 90 stupňů.

Reklama
Zdroj: Tiskový servis AZLK

A to už je opravdu konec

Když jste naopak vzali dvakrát prodlouženého Kalitu a zkrátíli ho o 48 centimetrů, odstranili zadní dveře a ty přední prodloužili o 28 centimetrů, vznikl vám automobilový ekvivalent fénu ve vaně. Dámy a pánové, toto je Duet (úvodní obrázek). Nebo jinak, Moskvič Ivan Kalita - v kupé verzi. Ona by ta věc možná měla i jistý úspěch, kdyby cenovka tohoto exkluzivního kusu čehosi hodně divného neznásobila cenu vozidla až trojnásobně oproti sedanu.  

V roce 2002 trápení konečně skončilo a někdejší závod leninského Komsomolu oficiálně ukončil produkci. Podobně jako v případě neřízeného buněčného dělení, i tato automobilka se namísto revitalizace spíše sama sežrala. Na památku nám tak na Internetu zůstalo jen krásné memento v podobě webové stránky automobilky, naposledy aktualizované v roce 2002.


Diskuze

technik - 16.08.2021 10:55:37
absolutně nepřesné informace
Petr - 16.08.2021 12:37:05
Nepřesné informace, aleko mělo motor vpředu podélně uložený a pohon předních kol, nevím kde autor vyhrabal informaci o pohonu zadních kol, téměř všechny modernější vozy Lada Samara, Moskvič Aleko, Záporožec Tavrija, měli motor vpředu a pohon předních kol.

Lada 4x4 je dokonalé retro. V lese a na poli ale těžko hledá konkurenci i mezi současnými SUV

Spotřeba přímého nástupce legendární Nivy se pohybuje kolem 10 l benzinu na 100 km
03.07.2021 07:27
|
19
Reklama

Lada Samara předběhla Škodu Favorit, s jejím vývojem pomáhalo Porsche. S wankelem jela přes 200 km/h

První ruské auto s předním pohonem nebylo špatné. Zmíralo ale na humpolácké zpracování a korozi
28.02.2021 18:55
|
8

Před šedesáti lety se v Moskvě konal autosalon, který měl s Ženevou či Paříží pramálo společného

Prohlédněte si unikátní fotky z automobilové sekce Výstavy úspěchů sovětského hospodářství
22.12.2020 19:53
|
19

Při nehodě v tunelu vás může zachránit SOS kabina. Záchvat klaustrofobie hrozí každému

Od nehody v tunelu se člověk instinktivně snaží dostat na povrch. Není to vždy šťastné řešení
21.10.2021 07:45
|
4

Kolik let byli Škodováci bez kombi a jak lili hliník? Vyzkoušejte si, co opravdu víte o škodovkách

Hodně přes sto let trvající historie české značky je nekonečnou studnicí zajímavostí
17.10.2021 18:45
|
4
Reklama

Poklad stodol a garáží: Ukrajinská Tavrija bývala v 90. letech nejlevnějším autem na českém trhu

Z východu k nám neputovaly jen Žigulíky, Samary a armády. Ukrajinský stroj měl svá pozitiva
09.10.2021 19:01
|
6

VÍKENDOVÝ KVÍZ: Jak dobře se vyznáte v socialistických autech a motorismu za ČSSR vůbec?

Při oblíbených hospodských vzpomínáních se často mísí pojmy s dojmy. Otestujte si svoji paměť
03.10.2021 08:45
|
13
Reklama
Autosalon TV