Poklady českých stodol a garáží: Chrysler 180 býval autem řezníků a veksláků, dnes je raritou

V dalším díle našeho seriálu o pokladech, dlejících v českých stodolách a garážích, se podíváme na podivuhodný automobil, který je mimo jiné zajímavý tím, že jej na veteránských srazech za hranicemi nejspíš nepotkáte. Francouzský chrysler byl u nás navzdory svému původu a ne příliš progresivní technice brán za symbol západního blahobytu, pročež byl velmi oblíben mezi občany s privilegovaným povoláním.

Chrysler 180 GC měl spolu se svými modelovými kolegy 160, 160 GT a 2 litres komplikovaný a nepřehledný zrod. Souvisí s peripetiemi okolo převzetí legendární francouzské značky Simca, a rozdělením produkce mezi Francii, Velkou Británii a Španělsko. Vývoj Chrysleru-France, jak se model zpočátku jmenoval, probíhal ve Francii i Anglii současně, přednost nakonec dostala verze z Coventry.

Debutoval v říjnu 1970 na pařížském autosalonu a na domácí trh se dostal pod frankofonním názvem Chrysler Simca. Nabídka začínala základním modelem 160, opatřeným čtyřválcem o výkonu 80 koní, pokračuje lépe vybaveným 160 GT a 180. Oba používaly shodné motory o výkonu 97 koní, ale „gétéčko“ se ukázalo jako obchodně neúspěšné a zakrátko bylo staženo.

Vrcholná modifikace přichází v roce 1972 pod názvem Chrysler 2 litres, nabízí luxusní výbavu i okázalý exteriér a dodává se s americkou automatikou TorqueFlite. Vzhledem ke komplikovanému vývoji, nejasným vlastnickým vztahům, častým změnám názvů a rovněž i vinou příliš „cizího“ původu pro vlastenecky orientované Francouze, se vůz stal nechtěným dítětem.

Rok 1977 přinesl radikální řez, z Chrysleru se stává Chrysler Simca 1609 (160) a 1610 (180), ale už o dva roky později se názvy mění na Talbot Simca 1609 a 1610. To už byl konec celé řady na dohled, koncern chystal překvapení v podobě luxusního Talbotu Tagora. Dny u nás populárních „cháček“ byly sečteny v roce 1982.

Snad ještě zmínka o ostatních montovnách – ve Španělsku se Chrysler montoval firmou Barreiros, dokonce i ve verzi STW a s nabídkou vznětových motorů, podle dobových testů ovšem výkonově zcela nedostatečných. Z jiného konce na to šli Australané, kteří pod názvem Chrysler Centura implantovali do zvětšeného motorového prostoru řadový šestiválec Hemi se čtyřlitrovým objemem.

Množství plastů uvnitř barokní kabiny sice umělecký dojem příliš nezvyšuje, interiér jako celek je však velice útulný a pohodlný. Co bych člověk od Chrysleru příliš nečekal, je sportovní svezení. Jenže chyba lávky.

Začíná to nebývale přesným řízením s vynikajícím rejdem, hlavní perla však dlí mezi předními koly. Jednaosmička tahá i po letech do otáček tak udatně, až se tomu nechce ani věřit. Věčná škoda, že do převodovky se nevešlo pět rychlostních stupňů, neboť vytočená čtyřka umí být na dálnici dost otravná. Řada majitelů proto dodatečně zabudovává pětistupňovou převodovku ze Simcy 1307.

Někdejší Československo bylo doslova Chryslerovou velmocí. První 180 k nám přišly v roce 1972 a do poloviny 70. let se jich prodaly řádově stovky kusů – za koruny i tuzexové poukázky. Pravidelné zásilky luxusních korábů pokračovaly až do roku 1978.

Ani dnes se noblesní chrysler neztratí, jen je škoda, že bývá titulován jako zelinář, řezník apod. Ale krásný sedan za to nemůže, na vině česká závist a nepřejícnost. Chcete-li si prožít „chryslerovskou“ dobu na vlastní oči, doporučujeme filmy „Pumpaři od zlaté podkovy“, "Vrchní, prchni!" či „Kamarád do deště.“ 

Paradoxem zůstává, že podle pořadatelů českého značkového setkání se i dnes dostaví větší počet chryslerů než na srazy v zemi svého původu. Ceny zachovalých exemplářů se však už dávno odlepily od naprostého dna, takže za pěknou stoosmdesátku dáte dnes přinejmenším 170 000 Kč.